Take Nord Shape

Dům umění města Brna pořádá výstavu Take Nord Shape - Severská vize architektury a designu a tak jsem neváhal a vyrazil do Domu pánů z Kunštátu objevovat, jak se žije na severu.

Architektonickou část reprezentovala autorská dvojice Dagur Eggertsson a Sami Rintala, jejichž tvorba mi většinou připadala spíš jako snaha na něco upozornit (vykácení kusu lesa za účelem výstavby sjezdovky), než přicházet s novými nápady, co se architektury týče. Ale i tak tu bylo pár zajímavých věcí. Nejvíc mě uchvátil grafický beton. Technologie velmi jednoduchá na výrobu, přesto se začala používat až v roce 2000. Pomocí grafického betonu je možné snadno, hezky a trvale ozdobit jinak nudnou fasádu domu.

Designérskou část reprezentoval Samuli Naamanka, a musím přiznat, že se mi jeho věci hodně líbily. Především poslední část výstavy, kde byly židle. Některé z nich byly opravdové skvosty, jednoduché, designově čisté, elegantní a skladné.

I když jsem byl z výstavy (hlavně designu) docela nadšen, nejlepší zážitek jsem měl z exponátu, který vůbec nepatřil do Take Nord Shape. Jedná se o velký válec, do kterého se dá vstoupit aslouží pro přesun mezi dvěma místnostmi. Bylo to tak dobrý, že jsem musel jet dvakrát. Takže jestli váháte, jděte tam aspoň kvůli tomuhle.

hodnocení: 7/10

http://www.dum-umeni.cz/cz/vystava/take_nord_shape

Renesance

Francouzský animovaný hraný film. Pro představu nutné aspoň kousek vidět. Postprodukčně podle mě nesmírně náročný film, ale to jsou s vizuální stránkou filmu nejspíš jediné věci, které na tom filmu obdivuju.

Po vizuální stránce to bývá přirovnáváno k Sin City, ale tenhle film je někde úplně jinde, mnohem dál ve stylizaci. Celé je to převedené je do černých, bílých a místy šedých ploch. Hodně si tam vyhráli se světly a stíny. Parádně maj udělaný především odrazy v zrcadlech a oknech.

Dějově to není moc zajímavý, obyčejná pátračka po nějaký holce, a protože to je z budoucnosti, zasahuje do toho všemocná organizace starající se o lepší život. Jediná zajímavá mi tam přišla Paříž budoucnosti se všemi těmi technickými vymoženostmi, co tam měli.

hodnocení: 6/10 (ale jen kvůli výborný vizuální stránce filmu)

http://www.csfd.cz/film/222866-renesance-renaissance/

John Irving - Svět podle Garpa

Nevěřil jsem, že sem někdy napíšu něco o knížce. A přece se tak děje. Svět podle Garpa na mě totiž zapůsobila tak, že to sem musim dát. Bylo to tak silný, že ani nevim, co o tom napsat. Takže řeknu jen to, co by řekl T. S Garp.

No páni!

hodnocení: 10/10

Jan Budař a Eliščin band

Po dvou letech jsem opět vyrazil na Jana Budaře a jeho kapelu, opět do Alterny. Jelikož jsem přišel pozdě, zbylo na mě místo už jen v první řadě, tak jsem neváhal, zasedl a netrpělivě vyčkával, až to vypukne.

Čekal jsem podobnou zábavu, jakou předvedla Ester Kočičková, ale nic takového se nekonalo. Tohle bylo mnohem lepší, nepřetržitý proud zábavy. Stejně jako na Ester Kočičkové je i na Janu Budařovi vidět, že je to hlavně herec, a tak umí publikum zkrátka zaujmout, získat si ho, komunikovat s ním a mezi písněmi i během nich ho královsky bavit.

Bavič to je vskutku dobrý, zpěvák už tak dobrý není. To ale nevadí, vynahrazuje to aspoň zajímavými tanečními kreacemi a tak se v záplavě hudby a té podívané poněkud bídný zpěv lehce ztratí. Ze sestavy violoncello, kontrabas, bicí, kytara a piano, mě nejvíc zaujal kytarista. Dával zajímavý rytmy, fígle, hříčky a finty. Šikovnej byl.

Hráli jak písničky ze starý, tak i z nový desky. Tu sice nemám naposlouchanou a tak jsem některý písničky slyšel prvně, ale i tak se mi líbily dost. Zahrál většinu mých oblíbených písniček, takže jsem odcházel spokojen. Navíc jsem si při Tanečníkovi doslova vytancoval narozeninovou čepičku, kterou měl při té písničce na hlavě a následně jsem si ji nechal od kapely podepsat.

hodnocení 9/10

Právnické ochotnické divadlo - Leona si pospíšila

Tohle byla taková ta klasická komedie z rodinného prostředí, lehce potřeštěná, nijak moc zamotaná. Ve zkratce šlo o to, že Leoně se mělo naroditdítě už 8 měsíců po svatbě, tak se tam tak řešilo, jak k tomu došlo, a tak. Hra sama o sobě průměrná, místy jsem se i docela zasmál. Herecké výkony odpovídaly ochotnickému divadlu, občas přehrávali, občas nedohrávali. Ale aspoň to mělo neočekávaný konec.

hodnocení: 5/10

http://www.divadlo.law.muni.cz/

Trio de Janeiro

Původně jsem na tuhle záležitost ani nechtěl jít, ale jelikož jsem dostal lístek zdarma, přišlo mi líto nechat ho propadnout a tak jsem nakonec šel.

Jedná se o skupinu mladých hudebníků, kterou táhne malinká zpěvačka s kubánskými kořeny. A právě ta je nejspíš nasměrovala k latin-jazzu, který hrají. Ačkoli je tak malinká, má neskutečně silný hlas. Nezpívala zas tak moc, u hodně písní dělala jen nějaké nanana lalala, nebo nezpívala vůbec, ale když už zazpívala, tak mě to docela bralo. Navíc zpěv občas proložila rapem, takže další zpestření.

Jejich hudba byla plná energie, radosti, bylo to hravé a zábavné. Bylo vidět, že si v kapele dobře rozumí a vystoupení si užívají. A tuhle pohodu dokázali na publikum (nebo aspoň na mě) přenést, takže jsem se celou dobu náramně bavil. A aby ttoho nebylo málo, tak mě bavili ještě tím, že si do několika písní půjčili známé motivy a hráli si tam s nima. Jeden příklad za všechny: Mahnahmahnah.

hodnocení: 8/10

http://www.triodejaneiro.cz/

Karel Jaromír Erben, Jakub Folvarčný a Martin Bakeš

Až z daleké Prahy přijel do Brna Jakub Folvarčný se svou hrou Karlova a Jaromírova pohádka. A protože předchozí setkání s Jakubem mě nezklamaly, tak jsem se na něj vypravil i tentokrát, ovšem s pocitem, že už konečně musí nějaké to zklamání přijít, protože ten člověk přece nemůže pořád vymejšlet tak dobrý věci.

Tentokrát si po svém upravil pohádku Jabloňová panna od K. J. Erbena. Byla plná pohádkových klišé, symbolů i symbololů. Stejně jako v předchozích představeních si vystačil s minimem rekvizit, tentokrát mu postačil kufřík s gramofonem, několika deskami, tři jablka, korálky a kousek drátku a zahrál s tím úplně všechno, možná ještě víc. Měl to zkrátka prachytře vymyšlené a bylo to převelekrásné. Zdálo se mi, že se v téhle hře stylem a hlavně mluveným projevem (spousta slovních hříček a srandiček) trochu přibližoval Jiřímu Jelínkovi, což mi ovšem vůbec nevadilo, naopak mě to o to víc bavilo.

Ke konci představení si přece jen nevystačil sám a potřeboval k sobě ještě jednoho herce. Volba padla na mě, a tak jsem si zahrál hlavní vedlejší roli. Teda vlastně dvojroli!

Závěrem musím říct, že ani tentokrát se žádné zklamání nekonalo, právě naopak. Poznal jsem ho v úplně novém světle. Takže příště na něj jdu zase.

hodnocení: 9/10

Les Yeux de la Téte - koncert chaotického charakteru

Na Starou pekárnu už podruhé dorazila tříčlenná francouzská formace Les Yeux de la Téte a tak jsem se vypravil objevovat dosud neobjevené. Podle toho, co měli na myspace jsem se hodně těšil, znělo to fakt dobře. Avšak už při příchodu skupiny na podium nebylo něco v pořádku. Byli jenom tři, i když podle fotek jich mělo být tak pět. A po prvních několika písních mi bylo jasné, že tohle je jiná kapela, než jsem doma poslouchal. Později jsem dohledal, že existují dvě kapely se stejným názvem.

Tato kapela vystupovala ve složení bicman, saxofonista a basák. Žánr, který hrají, oni sami charakterizují jako jazzpunk a myslím, že trefnějši pojmenování ani vymyslet nejde. Mělo to pro mě jazzovou zmatečnost, chaotičnost a neuspořádanost, akorát to bylo celé přitvrzené a řízlé punkem, navíc místy lehce experimentální. Nejvíc mě bavil baskytarista, který hrál způsobem, jaký jsem doposud neviděl. Měl sice basovou kytaru, ale hrál na ni, jako kdyby v ruce držel elektrickou. Žádné brnkání tónů, ale normálně si dával akordy a midlil do toho o sto šest.

Celkově jsem odcházel se smíšenymi pocity. Neslyšel jsem sice to, na co jsem se tolik těšil, ale zase jsem objevil něco úplně nového, co jsem doposud neznal. A zas tak špatný to taky nebylo.

hodnoceni: 6/10

http://www.myspace.com/lesyeuxdelatete (ty jsem očekával)
http://www.myspace.com/lesyeux2latete (ti přijeli)

Ester Kočičková & Lubomír Nohavica

Ester Kočičkovou neposlouchám, neznám, nevěděl jsem, co od ní čekat. Jen jsem věděl, že na ni musím jít. Vyplatilo se. Na klavír ji doprovázel Lubomír Nohavica, který občas vypomohl i zpěvem. Ve svých textech nevyhýbá žádným tématům. Neušetřila Ivetu Bartošovou ani Karla Gotta (v písni O hezkých věcech zpívá Gott, ne Bůh, z připravované desky) nebojí se mluvit o nevymazlenosti žen a nezalekne se ani tématu menstruace a revoluční věčně suché vrstvy dry weave.

Zahrála prý hodně z jejích hitů, ale dala i nové kusy z připravované desky. Ta bude celá v dechovkovém duchu, a tak s Lubomírem Nohavicou předváděli zdatnou parodii na Evu a Vaška. Jednotlivé písně prokládala občas dost dlouhými průpovídkami, ale nutno říct, že velmi vtipnými a ani to vlastně nebylo na škodu. Je vidět, že to herečka a publikum si zkrátka dovede podmanit.

Celkovej dojem z koncertu mám dobrej, snad si i seženu nějaký její desky. I když se na jevišti tváří jako sebevědomá a vcelku nepřístupná žena, tak je to docela milá paní. Dokonce se s náma po skončení i vyfotila.

hodnocení: 8/10

Zahájení sezony na Starém pivovaru

Na Starém pivovaru se zahajovala už 3. seznona a tak na programu za pouhých 33,- byly 3 kapely, plus jedna jako bonusová. Ani jednu kapelu jsem jaktěživ neslyšel, ale zdálo se mi to jako férová nabídka a tak jsem se jal objevovat dosud nepoznané.

Cyber Nashville
Přišel jsem pozdě, hráli jako první, takže o týhle kapele pořád nic nevim.

Ladiči Čumba blues band
Přišel jsem pozdě, stihl jsem asi 2 písničky. Blues dobrej, akorát chlápek moc neuměl zpívat, tak radši mluvil. A to bylo docela dobrý, sice to byl takovej pobuda, ale dal se poslouchat. Dohromady to překvapivě fungovalo.

GronKjor
Tahle kapela mě naprosto uchvátila. Všichni její členové byli dost zajímavý osobnosti a přitom dohromady působili ucelenym dojmem. Co se hudby týká, tak se poměrně úspěšně pokoušeli o takovej ten světovej zvuk, jak já tomu říkám. Texty anglicky, hudba docela tvrdá, místy až moc. I když tohle normálně neposlouchám, tak teď jsem měl na něco takovýho náladu a naprosto mě to strhlo, až jsem si z toho koupil jejich CD.

Myši
Když nakráčeli na podium, myslel jsem si, že to bude něco jako DVA, akorát ve více lidech. Hodně se jim stylem přibližovali, hlavně zpěvačka byla dost podobně postrojená, jako Bára ze DVOU. I po první písničce jsem si to ještě pořád myslel, ta mě nadchnula a navnadila k dalšímu poslechu. Pak to ale sklouzlo k balkánský dechovce ve stylu Ahmed má hlad, a tim u mě docela klesli. I když se teda snažili to různě oživovat a zpestřovat, tak mě to zas tolik nebralo. Ale pár kusů měli dobrejch, to jo.