Yellow sisters

Dámská verze známějšího 4tetu. Taky jsou čtyři a taky zpívaj bez doprovodu jakýchkoli nástrojů. Byl jsem zvědavej, co předvedou.

Na pódium nakráčely v úplné tmě, byly vidět jen trošku a to jen kvůli tomu, že měly všechny dlouhé bílé šaty. Když začaly zpívat, na každou z nich začalo zhora svítit zelené světlo. Neosvětlené obličeje, stíny pod bradou a zelená barva z nich vytvářely tak trochu zombíky. Netrvalo to ale moc dlouho a za chvíli z nich díky normálnímu osvětlení byly čtyři vcelku hezký ženský. Nicméně se světly si tam pohrávali i nadále a většinou to dobře dokreslovalo atmosféru právě zpívaný písně.

Co se repertoáru týká, tak musim přiznat, že jsem toho moc neznal, spíš asi nic. To ale vůbec nevadilo, i tak jsem si to docela užil. Holky zpívaly fakt dobře. Navíc měly snad ke každý skladbě secvičenou jednoduchou choreografii, tak bylo i na co koukat. Zpěv maj sice výbornej, ale komunikace s publikem vázla. Hodně vázla. Byla to fakt bída, neřekly skoro nic a když už něco, tak nějaký interní vtípky, kterým se smály jen ony. No co, nešel jsem tam poslouchat řeči ale zpěv. A ten stál za to!

hodnocení: 7/10
http://www.yellowsisters.com/

České moře

České moře bylo nejvíc divný a nepochopitelný divadlo, jaký jsem kdy viděl. Ani se mi o tom nechce psát, dávám jen odkaz na Zuzejkovu recenzi, která to docela dobře shrnula.

Těšil jsem se na Aleše Juchelku v hlavní roli, ale pravda je taková, že nedostal moc prostoru, část představení jen tak proležel jako mrtvý a ve zbytku nijak neexceloval.

Jen potvrzuju, že vrcholem byl opravdu Michael Jackson, který se za doprovodu písně They don't care about us (má oblíbená od něj) objevil na scéně na obří labuti, vytvořené z bílého Trabantu. Bylo to velkolepé! V tenhle okamžik měla celá hra skončit a odcházel bych snad i spokojenej.

To jsem vlastně odcházel i tak, protože následnej koncert Meteoru by zvednul náladu snad každýmu. Parádní zábava, největší retrohity, twist, ploužák, zkrátka všechno, co k dobrý zábavě patří.

hodnocení: České moře: 3/10, Meteor: 9/10

Traband & Poletíme

Traband křtil desku. Událost tak veliká, že jsem kvůli tomu nešel na Ubohou Rusalku bledou, na kterou jsem měl už lístky a všichni (minimálně Zuzejk a Efi) ji jen vychvalují. Traband je pro mě poslední dobou srdeční záležitost, tak nešlo nechat si to ujít.

Hráli převážně písničky z novýho alba, zahráli snad všechny kromě jedný. A protože jsem je měl už docela dost naposlouchaný, parádně jsem si to užil. Strhlo mě to tak, že i když jsem v tý době v hlavě docela solidní guláš, dokázal jsem na všechno zapomenout a jen se nechat unášet hudbou někam mimo tenhle svět, kde mi bylo hezky. Na konec zahráli jako už tradičně i osvědčený starý "hity" jako je Lano, Krasojezdkyně nebo Sáro!

Po nich pak přišli na scénu brněnští Poletíme?, kteří dokázali diváky svými jednoduchými, ale chytlavými a hlavně rychlými písněmi pořádně rozdovádět. Zazněly jak staré známé, tak i ty neznámé, které se objeví na připravovaném albu.

hodnocení: Traband 10/10, Poletíme? 8/10

Urband

Už dlouho se mi tohle trio naživo vyhýbalo, ale teď jsem ho dostihnul. Tři obyčejní chlapíci, tři obyčejné nástroje a spousta neobyčejné muziky. Jestli se dobře pamatuju, tak oni sami svoji hubdu nazývají pouliční šraml a myslim, že je to docela vystihuje. Sami koncertujou docela zřídka, spíš stojí na ulici a hrají lidem pro radost.

Tihle kluci dokážou na kytaru, basu a housle zahrát snad cokoli. Nejspíš nemají žádnou svoji písničku, ale velmi osobitým způsobem předělávají všechno od Mackieho Messera přes Ódu na radost až po ruskou 5'nizzu. A předělávají moc dobře, má to drajv a šťávu. Nebyla písnička, u který bych se nudil. Většinu z nich mají dost rychlou (taky pár lidí roztančili, i když tam nebyl žádný parket), ale třeba takový Mackie Messer v reggae úpravě měl taky něco do sebe.

Co mě na nich překvapilo nejvíc, byl ale zpěv. U mikrofonu se postupně vystřídali všichni, ale přece jen měli jedhoho hlavního zpěváka. Byl to ten největší střízlík, ale hlas měl jako zvon a pusu jak vrata. Když ji poprvé otevřel, nevěřil jsem vlastním očím ani uším. Zpíval s obrovským nasazením a vůbec bych se nedivil, kdyby pár dní po vystoupení nemohl pořádně mluvit.

hodnocení: 9/10

Hvězdy na vrbě

Divadlo na Fidlovačce uvedlo nový muzikál Hvězdy na vrbě a ke mně se shodou okolností dostaly lístky (tímto ještě jednou děkuju), proto jsem neváhal a šel se na to podívat.

Příběh se odehrává v 60. letech a pojednává o tom, jak středoškolačky nacvičují vystoupení, které se má konat při příležitosti návštěvy sovětského generála. Děvčata by ráda zpívala americké písničky, to se ale nelíbí soudruhům v komisi, která to celé schvaluje. Tak se tam tak dohadují a občas z toho vznikne nějaká komická situace. Kromě toho se tam taky odvíjí jeden milostný příběh.

Scéna byla vcelku dobrá, kostýmy výborné a herecké a hlavně pěvecké výkony taky. Co mě na celém představení bavilo nejvíc, byla živá hudba. Ta tomu dávala úplně jiný náboj. Zazněly největší české i zahraniční hity z 60. let, takže jsem si chvílema připadal jak ve Starcích na chmelu a chvílema jak ve Forrestu Gumpovi.

Velmi milé překvapení diváky čekalo o přestávce, kdy jim bylo doporučeno, aby šli do foyer, že se tam bude něco konat. A taky že konalo! Byl tam připravený vítací výbor a do divadla vstoupil velmi družný sovětský generál, který právě přijel. Olíbal tam nejen několik hereček, ale i dam z publika. Prostě zábava, všichni kolem se notně nasmáli. Dobrej nápad, jak vyplnit přestávku a posunout děj o něco dál.

hodnocení: 8/10
http://www.fidlovacka.cz/repertoar_hvezdy_na_vrbe.php3

Návštěvníci aneb ko(s)mický komix

Na tohle představení jsem chtěl jít do Husy už dávno, protože Jirkové Jelínek a Kniha spolu s Marií Jansovou jsou zárukou kvality a dobré zábavy. Koupit lísky mě ale donutila až derniéra téhle hry.

Tento sci-fi příběh pojednával o tom, že Země měla být za pár minut zničena, kvůli tomu, že stojí v cestě nějaké mezihvězdné flotile jiné civilizace. Dva zástupci této civilizace navštíví Zemi, aby vybrali jednoho jedince, kterého zachrání. Ten pak cestuje vesmírem a vybírá, na které planetě by mohl zůstat. Dokonce jsem se v příběhu neztratil, což se mi u Jelínkových her docela stává.

Příběh ovšem nebyl tak důležitý. Důležitý byly vodopády vtipů, gagů, slovních hříček a improvizací, tak jak to Jirka Jelínek umí. Někdy toho bylo najednou tak moc, že to diváci vůbec neměli šanci stíhat. Sám jsem se přistihl, že raději přemýšlím o tom, co měl ten vtípek nebo narážka znamenat, místo toho, abych sledoval další průběh hry.

O hudební doprovod se postarali DVA, kteří ovšem nebyli přítomni a tak je pouštěli jen reprodukovaně. Docela škoda, rád bych je viděl znova naživo, ale i tak byla hudba dobrá a k celému rázu hry dobře sedla.

hodnocení: 9/10

Naši furianti

Byl jsem poprvé v Národním divadle a byl jsem nadšen. Poprvé jsem viděl tuhle klasiku od Ladislava Stroupežnického a taky jsem byl nadšen. Nevim, jestli to bylo tou hrou, nebo obsazením a hereckými výkony, ale vážně se mi to líbilo a ani chvíli jsem se nenudil.

Děj hry tu popisovat nebudu, ten asi většina aspoň trochu zná. Jedná se o poměrně jednoduchou zápletku s předvídatelným koncem a spoustou komických situací, z nichž je většina taky docela dobře předvídatelná, to ale nic nemění na jejich vtipnosti. Výprava byla velkolepá, kulisy skvělé, hodně komparzu, takže na celém jevišti se pořád něco dělo. Jediné, co mi trochu vadilo, byly docela dlouhé pauzy během přestavování scény za zataženou oponou. Během většiny z nich aspoň zůstali před oponou dva herci a bavili publikum komickými vložkami.

Herecké obsazení nemělo chybu. Na jevišti se objevili David Prachař, Miroslav Donutil, Taťjana Medvecká, Jan Dolanský, Jiří Štěpnička a další známé osobnosti. A musim říct, že ne nadarmo hrají v Národním divadle. Jejich výkony byly parádní, hráli s velkým nasazením a zkrátka to nemělo chybu.

Můj první zážitek s Národním divadlem se vyvedl na výbornou a těšim až se tam podívám znova.

hodnocení: 9/10