Hm... - večer splněných přání

Hm... opět po roce zavítali do Brna a tak jsem si je nemohl nechat ujít a šel na ně. A kdo tam nebyl, může jen litovat. Byl to jejich nejlepší koncert, jaký jsem od nich zažil. O tom, že hráli skvěle a zpívali čistě se tu rozepisovat nebudu, to je u nich normální.

"Mám tě rád, buď můj salám lásko,
buď můj salám.
Ať ani koně neumírají bezdůvodně."

Tenhle koncert byl výjimečný tím, že měli neobvykle rozkecáno a tak vtipné průpovídky mezi jednotlivými písněmi dokázali navodit ještě příjemnější atmosféru. Už na začátku koncertu ohlásili, že to bude večer splněných přání a celý koncert se v tomto duchu opravdu nesl. Kytarista/klavírista si třeba zahrál v jedné písničce na bicí, bubeník si skočil do lidí a baskytarista, flétnista, klarinetista, saxofonista a já nevim co ještě si zase splnil svůj sen a hrál na koncertu z not.

Živme se očima koček,
očima koček, očima koček.

Jelikož to byl opravdu večer splněných přání, tak vyslechli i to moje a na přání mi zahráli Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy. Kromě ní zahráli hodně písní z nového alba a většinu nejlepších a osvědčených písní z alb starších. Navíc přidali jednu dvě zbrusu nové.

Zaslechl jsem lásku odcházet,
když se prvně rtů mých dotkl ret.

Během jedné z posledních písniček praskla kytaristovi struna, a tak aby se publikum nenudilo, začal zbytek kapely improvizovat. A nebyla to ledajaká improvizace, byla skvělá! Náramně jim to šlapalo a občas do toho přimotali i melodii z nějaké koledy, tak hezky navodili vánoční atmosféru.

Sbohem a kdybychom se nikdy nesetkali
bylo to překrásné a bylo toho dost

Zkrátka a dobře, tohle byla asi nejlepší možná kulturní tečka za rokem 2009. Bylo to dobře nazvučený, zábavný, panovala příjemná atmosféra a hlavně mi to ohromně zlepšilo náladu. Těšim se na další koncert.

hodnocení: 10/10

http://www.skupina.hm/

Malé divadlo kjógenu - Mnich, kostra a její obal

Malé divadlo kjógenu mám rád, člověk se u toho vždycky dobře pobaví a tak jsem si zašel i na předvánoční a poslední představení roku. Tohle bylo navíc o to zajímavější, že mu předcházela krátká přednáška o kjógenu. Ta byla vedena velmi příjemnou cestou, kdy dva herci ze souboru vyprávěli zážitky z workshopů, o začátcích kjógenu v čechách a vůbec o všem, co se kolem kjógenu točí. Vzájemně se doplňovali a občas i vtípkovali. Moc dobrý to bylo.

Během hry jsem zjistil, že už jsem ji viděl, ale to vůbec nevadilo, stejně jsem si ji vůbec nepamatoval. Takže jsem se i podruhé bavil nad stejnými vtípky. Ale nejvíc jsem se bavil zhruba první minutu, než jsem si zvyknul na ty jejich přihlouplý výrazy a specifickej styl chůze.

Po skončení hry následovala ještě diskuze, kdy se diváci mohli ptát na cokoli, co je o kjógenu zajímá. Diskuze se docela rozproudila a během ní herci předváděli, jak se skládají kostýmy a musim uznat, že to rozhodně není nic jednoduchýho, chce to hodně cviku a zabere to dost času.

hodnocení: 8/10

http://www.mdk.webgarden.cz/

Avatar

Nejočekávanější filmová událost tohoto roku. Určitě jste už slyšeli, že tohle bude bomba, naprostej průlom, novej svět za hranicí vaší fantazie a kdo ví co ještě. Moc jsem tomu nevěřil, tak jsem na to šel, abych zjistil, jak to doopravdy je.

A je to tak, že to jsou akorát reklamní kecy. Ne že by to bylo špatný, to ne. Akorát jsem tam třeba neviděl to, co je za hranicí mojí fantazie. Jestli tím tvůrci mysleli šestinohýho koně, tak toho si umim představit. No a třeba takový ty zajímavý rostlinky, byly inspirovaný sasankama a jinejma věcma z podmořskýho světa, takže taky žádnej průlom. Lítací potvůrky zas vypadaly jako nějaký pravěký ještěři. To ale nic nemění na tom, že svět na planetě Pandora byl vytvořenej nádherně. Nebejt tam tolik fialový barvy, díky který to působilo jako neskutečnej kýč, tak to bylo naprosto úžasný a nemělo to chybu.

Co ale mělo chybu, byli Navi, obyvatelé planety Pandora. Věřim tomu, že drtivý většině diváků se líbilo, jak byli udělaní (celí počítačem vymodelovaní), tak já jsem jim nějak nevěřil, že jsou živí. Mimika dobrá, ale pohyby už mi tak uvěřitelný nepřišly. Pořád by to šlo udělat líp. Navíc mi v jedný scéně přišlo, že se postavy dokonce vznášej nad povrchem. Co mi přišlo ale nejvíc umělý byla jejich dokonale hladká kůže, žádná vráska.

Dějově to žádnej zázrak nebyl, ale to jsem od toho ani neočekával. Na Pandoře je nějakej vzácnej nerost, který lidstvo chce a tak tam vzniká konflikt lidstvo vs tamní obyvatelé. Film měl docela dobrou atmosféru, akorát mi trochu vadilo, že se ji pořád snažili uvolňovat rádoby vtipnejma hláškama hlavního zápornýho hrdiny. Co mě naopak bavilo hodně byly takový suchý glosy a prostý konstatování hlavního hrdiny.

I když to teď vypadá, že film stojí celkem za houby, tak to není pravda. Snažil jsem se jen napsat věci, co mi vadily na jinak všude vychvalovanym filmu. Běžte na to, ty pozitivní věci určitě hravě najdete sami.

hodnocení 9/10

http://www.csfd.cz/film/228329-avatar/

Vánoční koleda - zážitek trojrozměrného charakteru

Šel jsem na 3D film. A bylo to dobrý, i když to tak na začátku nevypadalo. Při úvodních titulcích byly použitý jen takový záběry, který měly ukázal, jak je to 3D úžasný. Trochu jsem se bál, že celej film bude postavenej hlavně na těhle efektech a děj půjde do pozadí. Tak se naštěstí nestalo a po úvodních titulcích už s efektními záběry šetřili a zacházeli docela rozumně.

Tvůrcům se podařilo navodit takovou hezky ponurou a temnou atmosféru, jen škoda, že ji hned rozbíjeli těmi nejotřepanějšími klišé animovaných filmů. Měli zůstat v ponurém tónu a nesnažit se z toho udělat srandovní animáč.

Po výtvarný stránce je to udělaný výborně, měli pěknou stylizaci, i když takovou jakoby skoro realistickou. Barevně hodně dobře udělaný, vypadalo to jako HDR fotky. Jim Carrey si tu zahrál asi pětiroli a v každé postavě je změněn téměř k nepoznání. Dá se poznat jen podle jeho typických gest a mimiky.

Moc pěkně udělanej film. Doporučuju se na něj podívat před Vánocema, mně třeba navodil úplně vánoční atmosféru. Příjemná záležitost.

hodnocení: 8/10

http://www.csfd.cz/film/235033-vanocni-koleda-christmas-carol-a/

Jakub Zomer Quartet

Jakub Zomer Quartet bylo ve skutečnosti jen trio ve složení bicí, kontrabas a klávesy. Ale i to stačilo na to, aby předvedli pořádnou dávku poslouchatelnýho jazzu. Bylo to příjemné, uklidňující, líbivé ale i trochu uspávající. Příště si nesedat dozadu, neopírat si hlavu a nezavírat oči. Atmosféra byla hodně komorní, bylo docela málo lidí, ale o to víc tleskali po skladbách i během nich. A i já jsem si připadal jako jazzový znalec, několikrát jsem začal během písní tleskat po nějaký dobrý vyhrávce nebo sólu a lidi se přidali. Takže jsem se trefil do toho správnýho momentu!

hodnocení: 7/10

Impresionisti a Edvard Munch

Jako každoročně, i letos jsem se školou vyrazil za uměním do Vídně. Tentokrát byli na programu Edvard Munch a impresionisti. Ti mě zas tolik nelákali, ale na Muncha jsem se opravdu těšil.

Impresionisti nepřekvapili, ale ani nezklamali. Bylo to takový, jaký jsem to čekal. Roztřesený, povětšinou krajinky. Jediný, co mě ke konci trochu rozhodilo, byla přemíra růžový a fialový barvy. Na to se fakt nedalo koukat. A pointilismus, na ten se taky skoro nedalo koukat. Navíc měli velkou část obrazů daných do rámů, který se k tomu absolutně nehodily. Abych jen nekritizoval, tak se mi líbilo, jak u některých obrazů měli detailní popis nějakých drobností, kterých si člověk normálně ani nevšimne. To mě z celý výstavy bavilo nejvíc. Dál mě dost zaujaly všechny zimní obrazy. Přiznám se, že dosud jsem neviděl žádnej zimní impresionismus, ani tady toho nebylo moc, ale líbilo se mi to víc než ty ostatní obrazy. Ale vůbec nejvíc se mi líbil obraz The Flood of the Seine at Vetheuil, který namaloval Claude Monet a pak obrazy od Vincenta van Gogha, který vlastně nebyl ani pořádně impresionista.

Další na programu byl Edvard Much. Než jsme se k němu ovšem dopracovali, museli jsme si projít celou výstavou různých umělců, který si fakt nepamatuju. Jediný, co si pamatuju je to, že nejčastějším tématem byla smrt, utrpení a jiný podobný věci. Občas to bylo takový hezky snový, surrealistický a hlavně to bylo dobrý. Ze samotnýho Muncha jsem byl nemálo nadšen. Sedí mi ten jeho styl malby, témata a i ty barevný posuny, který dělá. Zkrátka paráda.

S Munchem byla spojená ještě výstava Egona Schieleho, kterýho jsem ale po předchozích zkušenostech radši přeskočil a šel se podívat na výstavu hraček, který si vyráběly děti z rozvojových zemí. Nevěřil bych, jak můžou bejt šikovný a kreativní. Z toho mála, co najdou (dráty, plechovky, bambus, dřevo) jsou schopný udělat úplně parádní hračky - motorky, auta, cisterny, vrtulníky a tak dál. Skvělý!

No a poslední, kdo byl s výstavou Edvarda Muncha spojen byl další norský expresionista Aksel Waldemar Johannessen. Ten nebyl tak dobrej jako Munch, některý obrazy mi trochu nesedly, ale některý měl naopak hodně dobrý. Dost častý téma byl vztah matka-dítě a nebo nějaká bída, žebráci a tak.

hodnocení: 8/10

impresionisti
Edvard Munch
Aksel Waldemar Johannessen
hračky z třetího světa

dub.o.net

Výborná směs elektroniky a reggae. Na kytaru tu hraje jeden chlapík ze Švihadla a i ten černej zpěvák je od nich. A ten to reggae prostě umí. V první půlce to bylo dost elektronický, připomínalo mi to Asian dub foundation a hodně mi to sedlo. Jednoho by to málem dostalo do transu. V druhý půli zpomalili, zjemnili a začali hrát víc reggae, což bylo taky dobrý, ale ta první půlka byla zkrátka lepší.

Jediný, co mi moc nesedlo, byl malej blikající vánoční stromeček, to trochu kazilo atmosféru. Ale jinak dobrý.

hodnocení: 8/10

http://www.dubonet.net/

Divadlo Kufr - Tančíček Adušiadáši

Žonglérsko-pohybové představení, ve kterém vystupuje naše Dáša Kuželka, tak jsem ji šel do toho mrazu na Zelňáku podpořit.

Začátek, kdy holky chodily s kufrem na hlavách byl dost dlouhej, stačilo by to tak poloviční a i tak by to bylo docela dlouhý. Pak kufr položily, schovaly se za něj a nechaly vykukovat jen ruce a nohy a hrály tam s tím dobrý divadlo. Spousta dobrejch nápadů tam byla.

Pak začaly konečně žonglovat. Nejdřív s jedním míčkem a pak postupně přidávaly. Měly to dobře vymyšlený, že se třeba trumfovaly, která zvládne lepší trik, nebo si dělaly "naschvály" míčky si přebíraly a podobně. Postupně takhle ukázaly velkou spoustu triků. Podobně to probíhalo i s kužely a diaboly. Nakonec Dáša potřebovala nějakýho silnýho asistenta, tak si vybrala mě a já se opět ocitnul na prknech, která znamenají svět.

hodnocení: 6/10

http://www.divadlokufr.net/

Traband

Na tenhle koncert jsem se těšil jak malej. Traband jsem totiž neviděl na živo od té doby, co prodělal lehkou změnu posádky a velkou změnu stylu jízdy. Na novém albu Přítel člověka jede totiž o hodně klidněji a to mi sedí mnohem víc než jeho dřívější divoká jízda ve stylu dechno.

Celá jízda probíhala v poklidné, dalo by se říct až rodinné atmosféře. Šoféři byli v dobrý náladě, jen tubista a trumpetistka mi přišli trochu nezúčastněný, ale i tak odvedli dobrej výkon. Za to bubeník a kytarista a zpěvák měli hodně rozpovídáno, a to jak mezi sebou, tak s diváky. Příjemný to bylo.

Odstartovali dobře, hodně rychle, čímž dostali diváky docela do varu. Uprostřed trati trochu ubrali na plynu a hráli písničky z připravovanýho alba. Ale i ty diváci přijali dobře. Ve finiši vsadili na jistotu a zahráli jejich největší hity a diváci byli u vytržení. Akorát já byl trochu zklamanej, protože zahráli jen jednu písničku z jejich posledního alba a to jsem tam šel s očekáváním, že budou hrát hlavně z tohohle alba. Všechno napravili ale ve vítězném kolečku, kdy zahráli moje dvě nejoblíbenější písničky a to Vlaštovky a Milovanýho syna. Lepší závěr si neumim představit.

hodnocení: 9/10

http://traband.net/

Slam poetry 2009

Po tom, jak jsem byl nadšený z loňského finále slam poetry, nemohl jsem si nechat ujít ani to letošní. Konalo se opět na Flédě, opět přišlo dost lidí a opět se ve dvou kolech utkalo osm slammerů z celé republiky. Vítěze určila porota složená z náhodně vybraných diváků, mezi které jsem v prvním kole patřil i já.

Nebudu tu hodnotit všechny soutěžící a jejich výstupy, protože si to všechno nepamatuju a navíc je to dobře zachycené zde. Spíš jen zmíním, co se mi líbilo, nelíbilo nebo jinak zasáhlo.

mrtvolné publikum - přišlo mi, že lidi byli málo vtažení, málo tleskali a projevovali své emoce, ať už na vystupující nebo porotce. nedomrlá atmosféra, kterou si finále takový akce nezasloužilo

Vladimír Vacátko - vítěz z roku 2006. nepostoupil z Brna, tak musel jet do Pardubic a tam už se mu to povedlo. bohužel se mu nepovedlo udělat nějakej posun dál ve stylu, ale i v tématech. trochu vykrádal sám sebe a kvůli jeho stylu, při kterym vypouští ve velmi rychlym tempu jednu myšlenku za druhou, nedává divákovi nejmenší šanci všechno pochytit a pořádně si to užít.

Miroslav Kynčl - úplný opak Vacátka. dává divákovi až moc prostoru. on je taková jemná duše, padaj z něj dobrý věci, ale neskutečně pomalu. v prvním kole to ještě docela zvládnul, ale druhý spíš promlčel a jen poslouchal, co na něj diváci pokřikují. mrzí mě to, ale byl největší zklamání večera

Ondřej Lidický - objev z Prahy, který postoupil na úkor takových velikánů, jako je Foll nebo Bláhovec. tak jsem byl zvědavej s čim se vytasí. bohužel skoro s ničim. druhý největší zklamání

Boo Czech - vystupoval jako poslední a tak už věděl, že nevyhraje (nezadařilo se mu v prvním kole), už mu na ničem nezáleželo a tak nám řekl, že jsme ho nepochopili, že on je ten, kdo určuje směr, řekl nám, že jsme mu u pr*ele a taky nás tam poslal. po uplynutí časovýho limitu si nechal pustit nějakej hip-hop a ještě něco zarapoval. trochu okoukal loňskou bláhovcovu slamerskou sebevraždu, ale tohle mě aspoň docela bavilo. spoustu lidí asi ne, ale mně to přišlo docela dobrý

Ondřej Macl - můj favorit už od prvního kola, vlastně už od loňska. má to dobře promyšlený, zajímavý slovní hříčky, není to úplně plitký, ale ani ne moc intelektuálně na výši. zkrátka takový jaký to má bejt. vyhrál zaslouženě.

Sci a Fi - hudební projekt slammerky Mashy. nejhorší zážitek večera. ty dvě holky hrály myslim na violoncello a na příčnou flétnu. to by docela šlo, ale když začaly zpívat, tak to bylo strašný. zpívaly naschvál blbě a asi si mysleli, že to bude vtipný. nebylo. jediný co to bylo, tak trapný a to hodně.

Jakub Žáček - prováděl celým večerem a prováděl dobře. kolikrát nějak reagoval na jednotlivé výstupy, byl vtipnej, dobře mluvil i tancoval.

malá interakce mezi soutěžícími - loni se hodně často stávalo, že si jeden soutěžící nechal inspirovat něčím, co řekl ten před ním a nějak na to reagoval nebo to jinak použil. to se letos skoro nestávalo. přitom mi tohle umění improvizovat přijde jako taková základní myšlenka slamu. škoda, snad zas za rok

Na prvních dvou místech se umístili moji favoriti, kterým jsem dal v prvním kole nejvíc bodů, takže jsem docházel docela spokojenej.

hodnocení: 7/10

http://www.slampoetry.cz/

Ušima podzimu

V rámci brněnské Velké inventury odehrál Jakub Folvarčný jeho autorské představení Ušima podzimu, které už jsem jednou viděl. Proto jsem si ho teď dokázal užít ještě víc, soustředit se na určitý momenty a víc to prožít. Bylo to ještě lepší, než když jsem to viděl prvně. Jediný, co bylo hodně špatný, byl ten opilej kluk, kterej za mnou seděl a smál se i v těch nejvážnějších momentech.

hodnocení: 9/10

Poslední výstřel

Po týdnu další parta z Krnova, která zatím hraje ve stínu Bratrů Orffových, což ale podle mě nebude dlouho trvat. Zpěvák a basák jsou z Bratrů Orffových, zbytek je povětšinou z jiných kapel, bubeník třeba z Photolabu.

Vůbec jsem je předtím neznal, ale o to větší bylo moje překvapení. Hráli veselý písničky s odlehčenými texty. Žádný hluboký myšlenkový pochody jako maj Bratři Orffové. Náměty písniček by se daly rozdělit do tří kategorií - o zvířatech, indiánech a lidech.

Hudebně to bylo takový příjemný, nic utahanýho, ale ani nic extra rychlýho. V několika písničkách byli docela punkový a byli v tom dobrý. Složení kapely bylo klasický, navíc měli ale harmonikáře, ale ne ledajakýho. Tenhle hrál na heligonku, tu jsem viděl takle naživo v akci asi poprvý. Kytarista si ještě občas vyměnil kytaru za mandolínu, takže další zpestření už tak pestrý hudby.

"Zapomeňte na to, kolik je vám let"

Na koncertu bylo hodně málo lidí, což mi vyhovovalo. Měl jsem svůj životní prostor a nikdo do mě nestrkal. Navíc tím vznikla taková rodinná a uvolněná atmosféra, kapela se bavila hodně jak mezi sebou, tak s diváky. Příjemný to bylo.

hodnocení: 8/10

http://bandzone.cz/poslednivystrel
(doporučuju Mrtvolu a Checkni dobrotu)

Emodrink z Elsinoru

Nějak nevim, co o tom napsat. Hodně lidí mi říkalo, že to bylo dobrý a mám na to jít. Konec konců scénář napsal a jednu z hlavních rolí hrál náš učitel Josef Prokeš, tak jsem se docela těšil a šel. Vůbec mě to ale nezaujalo, nebavilo a hodně zklamalo.

Celkem nepovedená adaptace Hamleta, řekl bych. Místy mi to přišlo i docela trapný. Herecky to tak špatný nebylo, jen mě ze začátku zděsilo, jak hrál Zdeněk Filipec opilýho, hodně přehrával a nesedlo mi to. Naštěstí pak už opilej nebyl, tak to šlo. Prokeš vlastně vůbec nehrál, on se takle chová a mluví normálně, takže to bylo v pohodě. Marcel Brož, hrající Emoboye, dobrej jako vždycky a myslim, že si to docela užíval.

Jediný dva světlý momenty hry byly Emobáseň a Emotango. Ale to mi přijde docela málo na to, aby na to člověk šel...

hodnocení: 3/10

http://www.napric.cz/cs/divadlo/emodrink-z-elsinoru

BAF

Na brněnském výstavišti se konal první ročník veletrhu umění Brno Art Fair (BAF) a tak jsem to šel omrknout.

Moc jsem nevěděl, co od toho čekat a jak to bude vypadat. Představoval jsem si to něco jako velkou výstavu. Nakonec to byl úplně obyčejný veletrh, v jednotlivých stáncích se prezentovaly různé galerie a muzea, převážně z Brna a Prahy. Bylo tam i pár zahraničních galerií, tušim že z Berlína a Bratislavy. Stánku nebylo moc, celý se to vešlo do jednoho pavilonu. Ale i tak to docela stačilo.

Každá galerie si totiž přivezla tolik obrazů/soch, co se do stánku vešlo a tak toho tam bylo opravdu dost. Tenhle styl vystavování mi moc nevyhovoval. Bylo to strašně moc nahečmaný na sobě, nemělo to potřebnou úroveň a nebyl na to dostatečnej klid. Největší problém jsem měl s tím, že vedle sebe visely obrazy z úplně jiných směrů. Moderní umění vedle impresionismu a tak. Mám radši, když si zvyknu na danej styl a pak si hodnotim v rámci toho stylu, co je dobrý a co ne. Tohle věčný přepínání z jednoho stylu do druhýho bylo fakt na nic.

Takže celkově jako výstava nic moc, jako veletrh docela dobrý. V tý záplavě obrazů a soch jsem ale objevil pár dost zajímavejch věcí. Až bude čas, tak tenhle příspěvek doplnim i o fotky.

hodnocení: 6/10

http://www.bvv.cz/baf

Eggnoise

Jako každoročně, i letos jsem zavítal na jeden z dvojice koncertů, které Eggnoise hrají před Vánocemi ve Staré pekárně. Tentokrát jsem šel až na ten druhý a bylo to dobře. Nebylo už tolik lidí, takže první půlku koncertu se dalo dokonce i normálně dýchat.

Loni přijeli s novým basákem, letos s novým bicmanem, ale ráz kapely zůstal nezměněný. Pořád to je ta parta lidí, na které je vidět, že ji hraní baví a vystoupení si užívá. Komunikují jak s diváky, tak hlavně mezi sebou, pořád se na sebe dívají, smějí se zkrátka jim to celkově šlape. Akorát se mi zdálo, že nebyli mezi skladbami tak vtipní, jako bývali dřív. Snad příště.

Kromě starých a osvědečených písní zahráli i čtyři nové, ty mě ale moc nezaujaly. Bohužel se nesou ve stylu, který na pár písních ukázali už na posledním albu. Začnou hrát nějakou jemnou, klidnou a za srdce beroucí písničku a když je člověk v tý nejlepší náladě, začnou do toho neskutečně řezat a celou atmosféru písně, kterou do teď budovali, rozbijou. V tomhle jsou přeborníci, bohužel. No a nejvíc si to u mě rozhodili tím, když do mojí oblíbený písničky (Home) dali neskutečně dlouhý a celkem nudný bubenický sólo. Ale jinak byli dobrý.

hodnocení: 7/10

http://eggnoise.cz/

Bratři Orffové

Ještě nikdy jsem je neviděl na živo, před rokem jsem je prošvihnul, takže teď nešlo jinak, než jít. A tak jsem šel.

Na začátku byli bratři jen tři, ale postupně se odněkud vynořovali další a další sourozenci, až jich nakonec bylo všech sedm. Hned z kraje vystoupení dali Na hadím ocase, ve který udělali takovou reggae mezihru. Pěkný zpestření jinak klidný písničky. V průběhu koncertu zahráli snad všechny písničky z alba a navíc i několik nových. Některý z nich mi na ně přišly nezvykle rychlý, ale nakonec proč ne. Ospalejší diváky to aspoň probralo. Jediný, co si mohli dopustit (a co já jim neodpustim) byla zrychlená verze Sovy. Ta se mi takhle fakt nelíbila.

Jinak ale hráli přesně to, co jsem chtěl a na co jsem se těšil - pomalé a uklidňující písničky. Občas v nich trošku tlačili na pilu, ale to nevadilo. I tak mě dokázali dostat do stavu, kdy jsem na všechno zapomněl a nechal se jen unášet skvělým hlasem zpěváka a jejich parádními texty. Zkrátka to bylo úplné pohlazení po duši, dvě písničky mě dokonce unesly natolik, že jsem se úplně dojal.

Jediná škoda byla, že mají tak málo písniček a hráli tak poměrně krátce. Dali sice asi tři přídavky, ale i tak toho nepředvedli tolik, kolik bych chtěl.

hodnocení: 9/10

http://www.bratriorffove.net/

Bicykl a Bedna odložených hraček - dvojkoncert v Café Práh

Bicykl
Po pravdě řečeno, moc jsem je neposlouchal, skoro celý jsem to prokecal. A nebyl jsem sám. Byla to kapela dobrá tak na dokreslení atmosféry, přesně jako tomu bylo tady. Ale když už jsem je poslouchal, tak nehráli špatně. Hrál tam kluk na kytaru a kluk na trubku. Poslouchat se to až na výjimky dalo. Víc se mi líbilo, jak hrál ten kytarista, než trumpeťák.

Bedna odložených hraček
Brněnská kapela, která hraje takovej alternativní rock. Co je ale hlavní, na basu v ní hraje náš pan učitel Jan Mikota! Proto bylo mou povinností jít ho podpořit. K mému překvapení v kapele občas i zpívá a musim říct, že poměrně slušně. V jedné písni dokonce nasadí vychlastanej hlas, kterej k jeho drobné postavě vůbec nesedí, ale zní to fakt dobře.

Kromě něj se o zpěv starají ještě dvě zpěvačky a docela jim to ladí. Sestavu dál doplňují dva kytaristi a bicman. Tohle seskupení už zaujalo publikum o dost víc, než Bicykl. Bylo to určitě i tím, že značná část diváků byli jejich známí a kamarádi. Ti vytvořili slušnou atmosféru a kapelu několikrát potěšili vícehlasým "hobluj!". Poslední dvě písničky byly tak dobrý, že jsme se dokonce zvedli ze židlí a šli tancovat. Pan učitel měl z nás velkou radost.

hodnocení: 6/10

http://bandzone.cz/bicykl
http://www.bedna.info/

Cooltourbus

Plakát této hry lákal diváky na to, že ještě nezažili, aby se představení odehrávalo v autobuse. Já už to zažil, líbilo se mi to a tak jsem neváhal a šel se podívat, jaké bude tohle. Navíc to režíroval Robert Král, jeden z našich učitelů, takže to byl další důvod proč jít.

Už před začátkem mi bylo jasný že tohle bude úplně jiný než můj první divadelně-autobusový zážitek. Tenhle autobus totiž během hry brázdil Brnem a přilehým okolím. Po nástupu do autobusu splněných přání jsem byl dost rozpačitej, protože nikdo z herců nehrál, byla puštěná jen předem namluvená audiostopa, která zachycovala, o čem přemýšlí asi pětice cestujících. Po chvíli ale začali hrát i herci a mně spadl kámen ze srdce. Během celé hry se střídaly chvíle, kdy herci nehráli a jen jsme slyšeli, o čem přemýšli a chvíle, kdy vstupovali do děje a začali jednat. Tenhle nápad se mi dost líbil.

A proč jsem o autobusu mluvil jako o autobusu splněných přání? Všechno, co si v tomto autobusu hlavní hrdinové přáli, se totiž stalo. Dočkali jsme tak například i Michaela Jacksona v podání Marcela Brože, který si roli opět užíval a perfektně zvládl. Nakonec to dopadlo tak, že si postupně přáli, aby někdo z autobusu umřel, a tak všechny postavy, kromě Michaela Jacksona, který úmrtí zajišťoval, umřely.

Hra se mi líbila, bylo to něco novýho a neobvyklýho, bylo to i vtipný, škoda jen, že už se to asi nikde nebude hrát.

hodnocení: 8/10

http://www.napric.cz/cs/divadlo/kulturbus

Nightwork

Ačkoliv tahle partička hrála v Metru, neodolal jsem a rozhodl se na ně jít. Jednou jsem je na živo prostě vidět musel. Přišel jsem na poslední chvíli, takže Metro už bylo (jako vždy) narvaný k prasknutí, takže jsem zabral pozici úplně vzadu, hned u vchodu. Ale neva, je to tam malý, takže jsem i tak viděl dobře.

Kapelu asi všichni znáte, takže ji moc představovat nebudu. Jsou to mladí kluci, povětšinou herci a hrají ve složení bicí, kytara, basa, klávesy a do toho přizvukují dva zpěváci. Sami se definují něco ve stylu discofunky a myslim, že to splňují naprosto přesně.

Koncert zahájili laciným trikem ve stylu "máme rádi Brno a Kometu", čímž si získali poněkud tupé a stádovité publikum (viz dále), a několika písněmi ve stylu funky, ve kterých mi hodně připomínali Monkey Bussines. Bylo to stejně rytmický a taky hodně taneční. Ostatně na konec pak v jedné písni použili i část jejich písničky Saturday night is over. Nezůstali ale jen u funky, sjeli snad všechny možný žánry od disca, přes reggae až po R'n'B a rap. Zkrátka jsou to kluci slušní (snad po každé písničce v první půlce koncertu Vojta Dyk popřál dobrý večer), schopní a šikovní, a tak zvládaj docela dobře i improvizovat. To ukázali když zahráli Kometa Brno raggae, čímž dostali publikum úplně do varu.

Ale to kapele nestačilo, tak začali přidávat předělávky osvědčených hitů. Použili Michala Davida, Evu Pilarovou, ústřední melodii Hvězdných válek, myslim že i něco z Pink Floydů a nakonec připomněli i Michaela Jacksona. Nezapomněli zahrát ani své dva největší hity, Globální oteplování, které věnovali speciálně pro hráče Komety (publikum zachvátilo úplné šílenství) a Máju. Obě písničky si trochu upravili tak, že končily v rytmu SKA, což bylo příjemné zpestření.

Na úplný závěr jsme dostali lekci arobicu s názornou ukázkou cviků, a přišel dokonce i Batman.

Koncert mě docela potěšil, byl takový, jaký jsem očekával, že bude a mít o něco lepší náladu nebo bejt trochu picnutej, tak tančím a skáču celou dobu. Byl to zkrátka jeden velkej proud zábavy. Navíc kvalitní zábavy, protože Vojtěch Dyk zpívá skutečně dobře, nejvíc obdivuju, jak zvládá ty výšky.

hodnocení 8/10

http://www.nightwork.cz/

Čistírna; Jiří Vavřina

Čistírna
Současná groteska německé provenience. Je na ni moc pěknej plakát, hrajou tam herci, který mám docela rád, tak jsem se i těšil, že to bude dobrá zábava. Celá hra se točí okolo toho, že dva chlápci chtěj vyloupit trezor, skrytý za čistírnou, a do cesty jim vstupujou různý překážky a celý by to mělo být komický. Do toho se ještě přimíchá holka, takže tu je i romantická linka. Komično se nekonalo, celý to bylo spíš trapný a to jak to dopadne s tou holkou bylo už tak od půlky celkem jasný.

V programu avizovali, že se dočkáme i písně Michaela Jacksona, tak se i stalo. Ovšem nic jsem z ní neměl, protože když ji hlavní hrdinové zpívali, přišla na podium tlumočnice a prováděla simultánní překlad. Nebylo rozumět ani zpěvu, ani překladu. Michaela jsem přetrpěl a doufal, že nic horšího už nepřijde. Jak jsem se mýlil... Korunu tomu všemu nasadili, když na podium přiběhl Santa Claus a začal zpívat nějaký vánoční text na hudbu Highway to hell od AC/DC. Tady jsem ztratil veškerý naděje a to představení u mě nadobro skončilo. Já se za ty herce normálně styděl a litoval je, že v něčem takovym musej hrát. Závěrečnej Karel Gott a jeho Trezor byl po Santovi vlastně úplnej balzám na duši. Celkově ta hudba, která tam byla mi moc nesedla. Mezi jednotlivými scénami tam pouštěli něco, co znělo jako big band, ale v rockovějším podání. Divný to bylo.

A závěrečnej potlesk, i když bylo plný divadlo (byla to teprve 2. premiéra), byl takovej nedomrlej a vlažnej. Vůbec z něj nebylo cítit, že by z toho byli lidi nadšený, jako to bejvá cítit u jiných kusů. Tak aspoň nejsem sám, komu se to nelíbilo.

hodnocení 3/10 (2 za 2 vtipný momenty a 1 za povedenej plakát)

Jiří Vavřina
O přestávce během představení jsem se jako obvykle zašel podívat do foyer na výstavu. Doufal jsem, že si spravim chuť aspoň tady. Jak jsem se mýlil... Už když jsem viděl první obraz, říkal jsem si, že něco není v pořádku. A tak jsem zbytek už jen proběhnul, abych se ujistil, že tohle se mi fakt nelíbí. Zářivé barvy, krásní lidé v nádherných kostýmech. Kýč, kýč, kýč. Schválně jsem se šel ještě podívat, co o něm píší na plakátu u vstupu. Nějký historik umění ho přirovnával k renesančním mistrům. Nevěřil jsem vlastním očím a radši se vrátil zasednout do sedačky a bláhově doufat, že druhá půlka představení bude lepší.

hodnocení: 1/10 (aspoň mě to donutilo projít se a taky vim, že na Vavřinu už příště ne)

Omlouvám se za délku příspěvku, ale i tak jsem nenapsal všechno, co mi dnes po představení leželo na srdci. Dalo se toho napsat ještě mnohem víc. Bohužel.

Závodní ovce a Barevný nátěr

Na Starý pivovar přijely zahrát tyhle dvě téměr neznámé kapely, ale jelikož mám teď objevitelskou náladu a navíc v Barevném nátěru hraje kamarád z fakulty, tak jsem na ně zašel.

Závodní ovce
Ty jsem předtím vůbec neznal, akorát jsem si je pustil na Bandzone, kde mě zas tak nezaujali. Naživo to bylo ovšem něco úplně jinýho. Parta třicátníků z Písku předvedla dobrou show. Byli to takový pohodový kluci, který spolu na podiu dobře vycházeli a ladili. Sami se charakterizují jako směs žánrů od blues, přes folk až po rap, ale já tam cítil, aspoň v první půlce, hlavně ten blues. A hráli ho hodně dobře, trošku ho zrychlili, řízli ho troškou funky a bylo to prostě dobrý. Nad očekávání mě bavili. Dokonce zahráli i upravenou verzi Lady Carneval od Karla Gotta! V druhý půlce začali v některých skladbách rapovat, a to jim moc nesedělo, spíš vůbec. Škoda. Ale i přesto jsme nakonec společnými náklady koupili jejich CD, které mě potěšilo jeho obalem. Jsou tam totiž moje boty!

Barevný nátěr
Začínající skupina mladých kluků, hrající alternativní rock. V textech se věnují jak jejich každodenním problémům, holkám, prorážením do rádia, cestování a dalším věcem, tak i třeba politice, čímž mě docela překvapili. K tak mladým klukům mi to moc nesedělo, ale líbí se mi, že se zajímají i o závažnějsí problémy. Zpěv mi přišel trochu slabší, ale to vůbec nevadilo, protože z se jinak podia na publikum valil proud rázné muziky a tak jsem si na ně v mírném alkoholovém opojení dobře zaskákal a vyřádil se. Zábava dobrá.

http://bandzone.cz/zavodniovce
http://bandzone.cz/barevnynater

hodnocení: 7/10

Milostný trojúhelník

Pavel Liška, Martin Zbrožek, Josef Polášek. Tito tři známí herci zavítali i do Pardubic, aby zde předvedli autorské představení Milostný trojúhelník. Známí herci, recenze na to byly docela zajímavé, tak jsem se těšil a očekávání byla vysoká. Navíc při tomto kuse dost improvizují a tak je každé představení jedinečné.

Jestli v některých recenzích hru nazývali Milostný trojúhelník (čtyřúhelník), tak já bych se nebál to označit minimálně za osmiúhelník. V postavách byl neskutečný zmatek. Odhadem takových osm až deset postav je na tři herce opravdu moc a tak každý herec hrál co chvíli jinou postavu. Navíc to nemělo pořádný děj, spíš jen nahodilý sled scén a dialogů. Přišlo mi, že si museli dobře šlehnou před tím, než něco takovýho vymysleli.

Každopádně, i když mi to nedávalo vůbec žádnej smysl, zábava to byla docela dobrá. Improvizovali opravdu hodně, několikrát se na jevišti dokonce vzájemně tak překvapili, že se museli začít smát. Navíc dobře pracovali s prostorem, především hodně šikovně použili otočné jeviště. No a herecký výkony taky dobrý, Zbrožek tam dělal takovýho šaška a baviče, Liška s Poláškem seriózně hráli.

Z divadla jsem odcházel totálně zmaten, ale s pocitem, že to bylo vlastně docela dobrý. Asi bych to potřeboval vidět aspoň ještě jednou, abych se v tom trošku zorientoval a pochopil, o co vlastně šlo.

hodnocení: 6/10

Mary and Max

Animovaný film, který vypráví o přátelství osmileté australské holčičky a čtyčiačtyřicetiletého newyorčana. Každý má své problémy, Mary je obtloustlá a ošklivá, Max trpí aspergerovým syndromem a ani jeden z nich nemá žádné kamarády. Neznají se osobně, píší si jen dopisy, ve kterých líčí své trable a snaží se poradit jak vyřešit trable toho druhého. Během toho jsou nenásilnou formou představeny všechny problémy spojené s aspergerovým syndromem. Film je celkově natočen velmi jemně a citlivě, dokonce mě během celého vyprávění dokázal několikrát dojmout.

Druhá stránka filmu je samotná animace. Tvůrci zvolili výbornou formu stylizace, která mi přesně sedla. Figurky jsou udělané z plastelíny a myslím, že se jim charaktery podařilo vytvořit dokonale. Další věc, která mě hodně zaujala je ta, že vše, co se odehrávalo u Mary v Austrálii bylo barevné, zatímco u Maxe bylo všechno černobílé. Všechno, kromě věcí, které mu poslala Mary. Dokonalost sama.

Tohle byl jeden z mála filmů, kterej mě v poslední době fakt zaujal, bavil, nadchnul a jsem z něj naprosto unešenej. Kdo to neviděl, jako by nebyl.

hodnocení: 10/10

http://www.csfd.cz/film/253387-mary-a-max-mary-and-max/

Take Nord Shape

Dům umění města Brna pořádá výstavu Take Nord Shape - Severská vize architektury a designu a tak jsem neváhal a vyrazil do Domu pánů z Kunštátu objevovat, jak se žije na severu.

Architektonickou část reprezentovala autorská dvojice Dagur Eggertsson a Sami Rintala, jejichž tvorba mi většinou připadala spíš jako snaha na něco upozornit (vykácení kusu lesa za účelem výstavby sjezdovky), než přicházet s novými nápady, co se architektury týče. Ale i tak tu bylo pár zajímavých věcí. Nejvíc mě uchvátil grafický beton. Technologie velmi jednoduchá na výrobu, přesto se začala používat až v roce 2000. Pomocí grafického betonu je možné snadno, hezky a trvale ozdobit jinak nudnou fasádu domu.

Designérskou část reprezentoval Samuli Naamanka, a musím přiznat, že se mi jeho věci hodně líbily. Především poslední část výstavy, kde byly židle. Některé z nich byly opravdové skvosty, jednoduché, designově čisté, elegantní a skladné.

I když jsem byl z výstavy (hlavně designu) docela nadšen, nejlepší zážitek jsem měl z exponátu, který vůbec nepatřil do Take Nord Shape. Jedná se o velký válec, do kterého se dá vstoupit aslouží pro přesun mezi dvěma místnostmi. Bylo to tak dobrý, že jsem musel jet dvakrát. Takže jestli váháte, jděte tam aspoň kvůli tomuhle.

hodnocení: 7/10

http://www.dum-umeni.cz/cz/vystava/take_nord_shape

Renesance

Francouzský animovaný hraný film. Pro představu nutné aspoň kousek vidět. Postprodukčně podle mě nesmírně náročný film, ale to jsou s vizuální stránkou filmu nejspíš jediné věci, které na tom filmu obdivuju.

Po vizuální stránce to bývá přirovnáváno k Sin City, ale tenhle film je někde úplně jinde, mnohem dál ve stylizaci. Celé je to převedené je do černých, bílých a místy šedých ploch. Hodně si tam vyhráli se světly a stíny. Parádně maj udělaný především odrazy v zrcadlech a oknech.

Dějově to není moc zajímavý, obyčejná pátračka po nějaký holce, a protože to je z budoucnosti, zasahuje do toho všemocná organizace starající se o lepší život. Jediná zajímavá mi tam přišla Paříž budoucnosti se všemi těmi technickými vymoženostmi, co tam měli.

hodnocení: 6/10 (ale jen kvůli výborný vizuální stránce filmu)

http://www.csfd.cz/film/222866-renesance-renaissance/

John Irving - Svět podle Garpa

Nevěřil jsem, že sem někdy napíšu něco o knížce. A přece se tak děje. Svět podle Garpa na mě totiž zapůsobila tak, že to sem musim dát. Bylo to tak silný, že ani nevim, co o tom napsat. Takže řeknu jen to, co by řekl T. S Garp.

No páni!

hodnocení: 10/10

Jan Budař a Eliščin band

Po dvou letech jsem opět vyrazil na Jana Budaře a jeho kapelu, opět do Alterny. Jelikož jsem přišel pozdě, zbylo na mě místo už jen v první řadě, tak jsem neváhal, zasedl a netrpělivě vyčkával, až to vypukne.

Čekal jsem podobnou zábavu, jakou předvedla Ester Kočičková, ale nic takového se nekonalo. Tohle bylo mnohem lepší, nepřetržitý proud zábavy. Stejně jako na Ester Kočičkové je i na Janu Budařovi vidět, že je to hlavně herec, a tak umí publikum zkrátka zaujmout, získat si ho, komunikovat s ním a mezi písněmi i během nich ho královsky bavit.

Bavič to je vskutku dobrý, zpěvák už tak dobrý není. To ale nevadí, vynahrazuje to aspoň zajímavými tanečními kreacemi a tak se v záplavě hudby a té podívané poněkud bídný zpěv lehce ztratí. Ze sestavy violoncello, kontrabas, bicí, kytara a piano, mě nejvíc zaujal kytarista. Dával zajímavý rytmy, fígle, hříčky a finty. Šikovnej byl.

Hráli jak písničky ze starý, tak i z nový desky. Tu sice nemám naposlouchanou a tak jsem některý písničky slyšel prvně, ale i tak se mi líbily dost. Zahrál většinu mých oblíbených písniček, takže jsem odcházel spokojen. Navíc jsem si při Tanečníkovi doslova vytancoval narozeninovou čepičku, kterou měl při té písničce na hlavě a následně jsem si ji nechal od kapely podepsat.

hodnocení 9/10

Právnické ochotnické divadlo - Leona si pospíšila

Tohle byla taková ta klasická komedie z rodinného prostředí, lehce potřeštěná, nijak moc zamotaná. Ve zkratce šlo o to, že Leoně se mělo naroditdítě už 8 měsíců po svatbě, tak se tam tak řešilo, jak k tomu došlo, a tak. Hra sama o sobě průměrná, místy jsem se i docela zasmál. Herecké výkony odpovídaly ochotnickému divadlu, občas přehrávali, občas nedohrávali. Ale aspoň to mělo neočekávaný konec.

hodnocení: 5/10

http://www.divadlo.law.muni.cz/

Trio de Janeiro

Původně jsem na tuhle záležitost ani nechtěl jít, ale jelikož jsem dostal lístek zdarma, přišlo mi líto nechat ho propadnout a tak jsem nakonec šel.

Jedná se o skupinu mladých hudebníků, kterou táhne malinká zpěvačka s kubánskými kořeny. A právě ta je nejspíš nasměrovala k latin-jazzu, který hrají. Ačkoli je tak malinká, má neskutečně silný hlas. Nezpívala zas tak moc, u hodně písní dělala jen nějaké nanana lalala, nebo nezpívala vůbec, ale když už zazpívala, tak mě to docela bralo. Navíc zpěv občas proložila rapem, takže další zpestření.

Jejich hudba byla plná energie, radosti, bylo to hravé a zábavné. Bylo vidět, že si v kapele dobře rozumí a vystoupení si užívají. A tuhle pohodu dokázali na publikum (nebo aspoň na mě) přenést, takže jsem se celou dobu náramně bavil. A aby ttoho nebylo málo, tak mě bavili ještě tím, že si do několika písní půjčili známé motivy a hráli si tam s nima. Jeden příklad za všechny: Mahnahmahnah.

hodnocení: 8/10

http://www.triodejaneiro.cz/

Karel Jaromír Erben, Jakub Folvarčný a Martin Bakeš

Až z daleké Prahy přijel do Brna Jakub Folvarčný se svou hrou Karlova a Jaromírova pohádka. A protože předchozí setkání s Jakubem mě nezklamaly, tak jsem se na něj vypravil i tentokrát, ovšem s pocitem, že už konečně musí nějaké to zklamání přijít, protože ten člověk přece nemůže pořád vymejšlet tak dobrý věci.

Tentokrát si po svém upravil pohádku Jabloňová panna od K. J. Erbena. Byla plná pohádkových klišé, symbolů i symbololů. Stejně jako v předchozích představeních si vystačil s minimem rekvizit, tentokrát mu postačil kufřík s gramofonem, několika deskami, tři jablka, korálky a kousek drátku a zahrál s tím úplně všechno, možná ještě víc. Měl to zkrátka prachytře vymyšlené a bylo to převelekrásné. Zdálo se mi, že se v téhle hře stylem a hlavně mluveným projevem (spousta slovních hříček a srandiček) trochu přibližoval Jiřímu Jelínkovi, což mi ovšem vůbec nevadilo, naopak mě to o to víc bavilo.

Ke konci představení si přece jen nevystačil sám a potřeboval k sobě ještě jednoho herce. Volba padla na mě, a tak jsem si zahrál hlavní vedlejší roli. Teda vlastně dvojroli!

Závěrem musím říct, že ani tentokrát se žádné zklamání nekonalo, právě naopak. Poznal jsem ho v úplně novém světle. Takže příště na něj jdu zase.

hodnocení: 9/10

Les Yeux de la Téte - koncert chaotického charakteru

Na Starou pekárnu už podruhé dorazila tříčlenná francouzská formace Les Yeux de la Téte a tak jsem se vypravil objevovat dosud neobjevené. Podle toho, co měli na myspace jsem se hodně těšil, znělo to fakt dobře. Avšak už při příchodu skupiny na podium nebylo něco v pořádku. Byli jenom tři, i když podle fotek jich mělo být tak pět. A po prvních několika písních mi bylo jasné, že tohle je jiná kapela, než jsem doma poslouchal. Později jsem dohledal, že existují dvě kapely se stejným názvem.

Tato kapela vystupovala ve složení bicman, saxofonista a basák. Žánr, který hrají, oni sami charakterizují jako jazzpunk a myslím, že trefnějši pojmenování ani vymyslet nejde. Mělo to pro mě jazzovou zmatečnost, chaotičnost a neuspořádanost, akorát to bylo celé přitvrzené a řízlé punkem, navíc místy lehce experimentální. Nejvíc mě bavil baskytarista, který hrál způsobem, jaký jsem doposud neviděl. Měl sice basovou kytaru, ale hrál na ni, jako kdyby v ruce držel elektrickou. Žádné brnkání tónů, ale normálně si dával akordy a midlil do toho o sto šest.

Celkově jsem odcházel se smíšenymi pocity. Neslyšel jsem sice to, na co jsem se tolik těšil, ale zase jsem objevil něco úplně nového, co jsem doposud neznal. A zas tak špatný to taky nebylo.

hodnoceni: 6/10

http://www.myspace.com/lesyeuxdelatete (ty jsem očekával)
http://www.myspace.com/lesyeux2latete (ti přijeli)

Ester Kočičková & Lubomír Nohavica

Ester Kočičkovou neposlouchám, neznám, nevěděl jsem, co od ní čekat. Jen jsem věděl, že na ni musím jít. Vyplatilo se. Na klavír ji doprovázel Lubomír Nohavica, který občas vypomohl i zpěvem. Ve svých textech nevyhýbá žádným tématům. Neušetřila Ivetu Bartošovou ani Karla Gotta (v písni O hezkých věcech zpívá Gott, ne Bůh, z připravované desky) nebojí se mluvit o nevymazlenosti žen a nezalekne se ani tématu menstruace a revoluční věčně suché vrstvy dry weave.

Zahrála prý hodně z jejích hitů, ale dala i nové kusy z připravované desky. Ta bude celá v dechovkovém duchu, a tak s Lubomírem Nohavicou předváděli zdatnou parodii na Evu a Vaška. Jednotlivé písně prokládala občas dost dlouhými průpovídkami, ale nutno říct, že velmi vtipnými a ani to vlastně nebylo na škodu. Je vidět, že to herečka a publikum si zkrátka dovede podmanit.

Celkovej dojem z koncertu mám dobrej, snad si i seženu nějaký její desky. I když se na jevišti tváří jako sebevědomá a vcelku nepřístupná žena, tak je to docela milá paní. Dokonce se s náma po skončení i vyfotila.

hodnocení: 8/10

Zahájení sezony na Starém pivovaru

Na Starém pivovaru se zahajovala už 3. seznona a tak na programu za pouhých 33,- byly 3 kapely, plus jedna jako bonusová. Ani jednu kapelu jsem jaktěživ neslyšel, ale zdálo se mi to jako férová nabídka a tak jsem se jal objevovat dosud nepoznané.

Cyber Nashville
Přišel jsem pozdě, hráli jako první, takže o týhle kapele pořád nic nevim.

Ladiči Čumba blues band
Přišel jsem pozdě, stihl jsem asi 2 písničky. Blues dobrej, akorát chlápek moc neuměl zpívat, tak radši mluvil. A to bylo docela dobrý, sice to byl takovej pobuda, ale dal se poslouchat. Dohromady to překvapivě fungovalo.

GronKjor
Tahle kapela mě naprosto uchvátila. Všichni její členové byli dost zajímavý osobnosti a přitom dohromady působili ucelenym dojmem. Co se hudby týká, tak se poměrně úspěšně pokoušeli o takovej ten světovej zvuk, jak já tomu říkám. Texty anglicky, hudba docela tvrdá, místy až moc. I když tohle normálně neposlouchám, tak teď jsem měl na něco takovýho náladu a naprosto mě to strhlo, až jsem si z toho koupil jejich CD.

Myši
Když nakráčeli na podium, myslel jsem si, že to bude něco jako DVA, akorát ve více lidech. Hodně se jim stylem přibližovali, hlavně zpěvačka byla dost podobně postrojená, jako Bára ze DVOU. I po první písničce jsem si to ještě pořád myslel, ta mě nadchnula a navnadila k dalšímu poslechu. Pak to ale sklouzlo k balkánský dechovce ve stylu Ahmed má hlad, a tim u mě docela klesli. I když se teda snažili to různě oživovat a zpestřovat, tak mě to zas tolik nebralo. Ale pár kusů měli dobrejch, to jo.

Digital masox

Tak tahle vernisáž byla fakt maso. Nic pro vegetariány. Ve zkratce zahájení proběhlo asi takhle. Lehký striptýz, porcování masa, čtení jmen vystavujících, mletí masa, neustálé kvičení prasat. Víc nemá smysl to popisovat, tohle je třeba zažít. A pak už nějaký ten kulturní program o který se postaral mladý klavírista a žonglér Yufi.

A teď k výstavě samotné. Jedná se o obrazy převážně studentů FVU, které vznikly za pomoci počítače. Najít se tu dají jak obrazy, které jsou vytvořeny čistě jen počítačovými algoritmy, tak i fotografie, do kterých je jen doplněn nějaký počítačem vytvořený prvek. A právě tyhle fotografie mě zaujaly nejvíc, zbytek mi přišel celkem nudný.

hodnocení: 6/10 (ale tak vysoký jen kvůli Yufimu, ten byl dobrej)
doporučení: jestli jste nikdy počítačový umění neviděli, tak běžte
http://www.napric.cz/cs/vytvarno/digital-masox

Fresh Film Walk

- svěží filmová procházka, přesně takový to bylo
- jeden projektor, dvě hodiny, tři místa, deset filmů, asi třicet lidí
- vítězný a divácky oblíbený filmy z posledních Fresh Film Festů
- animované : hrané -> 8:2
- animační techniky - klasická kreslená, pixarovská, loutková...
- neobvyklý náměty od pohádkových, přes srandovní, po nechutný
- spousta skvělých nápadů

hodnocení: 8/10
doporučení: jestli to bude ve vašem městě, jděte

přikládám odkaz na jeden z filmů, kterej se mi dost líbil
http://www.youtube.com/watch?v=gC9okmzKOhA

Velká inventura

Putovní divadelní festival nezávislé tvorby, dorazil ve dnech 11. - 12. 9. i do Hradce Králové, tak jsem se šel podívat. A dobře jsem udělal. Akce to byla vyvedená, takže tu je výběr toho nejzajímavějšího (skoro všechno)

Divadlo DNO - Hamlet
Hamlet ve stylu Jiřího Jelínka - loutky, slovní hrátky, sranda i vážná rovina - klasika. K tomu všemu hodně nečekaný zvrat na konci, kdy se divák doví, že je všechno úplně jinak. A aby toho nebylo málo, tak si do toho puští rádio. Nechápu, jak to měli udělaný, ale hrály jim tam písničky, který se jim do toho hodily a dokonce končily ve správnou chvíli.

DVA
Tady už jednou zmiňované seskupení. Všechno zůstalo při starém, jen si přibrali kluka, který jim tam přes meotar dělal projekci v přímém přenosu. Kreslil, používal předem připravené grafiky, barevné folie a tak různě. Hodně zajímavé a inspirativní to bylo.

Vojta Švejda - Arktický Robinson, aneb neuvěřitelná putování Jana Eskymo Welzla
Vyprávění o českém cestovateli, který dobyl severní pól a stal se z něj náčelník Eskymáků. Pro děti výborné představení, které se odehrává uvnitř jurty. Nenásilnou a zábavnou formou se tu dovídají o cestování, lovu, obchodu s bělochy a ostatních nástrahách každodenního života eskymáků.

Teatro Matita - Pozor, los!
Příběh o slepici Žofce, trpaslíkovi, losovi, holčičce, o porozumění mezi lidmi a zvířaty, o osudu jedince. Slovinec Matia Solce opět předvádí svůj um s neobyčejně jednoduchými loutkami, aneb jak z minima vytěžit maximum. Navíc přidává i svůj typický humor, takže představení je o to zábavnější. Představení prokládá písněmi a hrou na tahací harmoniku, na podomácku vyrobené bicí ho doprovází, a o zvukovou stránku celého představení se stará, Chillan Fernando NANO Stern.

Pro mě jedno z nejlepších představení festivalu.

Heidy und Klum - Vertigo
Tak tohle jsem vůbec nepochopil. Dvě holky tam říkaly nějaký úryvky z děl Virginie Wolfové, většinou mluvily současně, takže nebylo pořádně rozumět ani jednomu. Mělo to akorát dvě pozitiva - bylo to dost krátký a jedna z těch holek byla dost pěkná.

Folkoholics
Matia Solce a Fernando NANO Stern podruhé, tentokrát ale koncert. Matia na harmoniku, Fernando na housle. Dohromady jim to náramně šlapalo. Jak už název napovídá, hráli folklór. Sjeli to od Ruska přes Balkán, Maďarsko, Rakousko až po Chille. Největší úspěch slavila písnička Kdyby byl Bavorov ve zrychleném podání s hodně zvláštním zpěvem těch dvou cizinců.

Divadlo dobré kávy - Ušima podzimu
Podruhé jsem viděl Jakuba Folvarčného a podruhé jsem byl uchvácen. Rozhovor dvou lidí hraje sám (doprovázen jen klavírem, mimochodem hudba je taky dobrá), nejprve jako muž, pak jako žena a pak se to prolne a hraje střídavě za oba. S minimem rekvizit dokáže udělat nepředstavitelnou spoustu věcí, zvlášť židle využil na maximum.
Jestli tohle někde uvidíte, tak na to běžte.

Divadlo DNO - Cirkus Moskva
Co o tom říct, typické DNO. Na začátku docela zábava, pak se to ovšem zvrtne, přenese se to do jiné roviny a v té už jsem se začal zlehka ztrácet. Vidět to ještě tak jednou nebo dvakrát, už to určitě pochopim. V hlavní roli principála se vyžívá Jiří Kniha, kterému je role šitá na míru.

hodnocení: 8/10
doporučení: jestli to doputuje do vašeho města, nelitujte těch peněz za to a jděte

http://www.velkainventura.cz/

Strings - severské loutkové drama

Tenhle loutkový film se nestydí za to, že loutky jsou zavěšené na provázcích, naopak je na tom postaven celý svět. Tvůrci ho museli přizpůsobit tomu, že provazy jdou až do nebes. Proto třeba domy nemají střechy, vězení a brány a spousta dalších věcí fungují úplně jinak, než v našem světě. Zajímavá podívaná.

Dějově nic moc, ani mě to zas tak nebavilo. Dokoukal jsem to snad jen kvůli těm všem nápadům, co tam byly, dobře technicky zvládnuté animaci a dobré atmosféře.

doporučení: máte rádi animované filmy a zajímavé nápady -> koukněte na to
hodnocení: 6/10

http://www.csfd.cz/film/209163-strings/

Prázdninové ohlédnutí

Divadlo evropských regionů
Posledních 10 dní v červnu patřilo v Hradci Králové divadlu a trošku i hudebě. A jelikož to bylo v červnu, tak už si z toho skoro nic nepamatuju. Takže tu budou jen věci co mě zaujaly a utkvěly mi v paměti.

Divadlo Vosto5 se tu předtavilo naposledy s jejich divadelním stanem Stand' art a tak se jejich představení nesla v nostalgickém duchu.

Karavan Evropa - neskutečná zábava, smál jsem se skoro od začátku do konce. Ale i tohle představení se občas přenese do vážné roviny. Doporučuju.

Sněžka - na tu jsem přišel pozdě, takže už jsem nezabral místa, abych dobře viděl a možná i tím bylo dané to, že se mi ani moc nelíbila.
http://www.vosto5.cz/

Divadlo Tichý Jelen
Richard III. - už jsem jednou viděl. Taková klasika od Jirky Jelínka. Loutky, srandičky, slovní hrátky, písničky. Ze začátku normální, pak se to trochu zvrhne, ostatně jako vždy.

Šnek - taky už jsem jednou viděl, ale vůbec nepochopil. Teď už aspoň trochu. Takové docela dost experimentální předtavení. Opět to začíná docela normálně, ale zvrhne tady se to zvrhne docela dost, až se v tom člověk ztrácí, ostatně jako vždy.

Kuře - tušim, že to byla dokonce premiéra. Loutky, srandy, slovní hříčky, písničky. Spousta lidí, skoro nic jsem neviděl. A z toho, co jsem slyšel si nepamatuju moc. Zůstal jen pocit, že se mi to fakt líbilo a vědomí toho, že tohle jsem pochopil.
http://www.divadlo.cz/tichyjelen/

A nakonec to nejlepší a tím bylo divadlo Bufet a jejich Autobuf. Přijeli autobusem v něm si odehráli veškerá představení a zese odjeli. Hlavním tahounem tohohle spolku je Jakub Folvarčný (pro příznivce slam poetry jeden z nejznámějších českých slamerů Jakub Foll), který mě velmi mile překvapil svým hereckým uměním.

Řidič - neobyčejný příběh tří lidí, řidič autobusu a dva cestující. Postupně se to ale začne odehrávat v různých rovinách a tak se z nich stávají třeba tři kamarádi, kde vznikne milostný trojůhelník a tak různě. Hodně zajímavý.

Střídmí klusáci v kulisách višní - buben, kytara, klávesy a zpěv Jakuba Folla. Nejen, že to je dobrý slammer a herec, ale i docela obstojný zpěvák. A co ztrácí ve zpěvu, to dohání v textech a nápaditosti. Jejich hudba mě naprosto dostala. Nejlepší zážitek z celého festivalu!
http://www.divadlobufet.cz/

Koralína a svět za tajnými dveřmi
Pro mě výborná podívaná. Dobrý příběh, dobrá hudba, dobré záběry, dobře zpracované charaktery, dobré nápady, vynikající animace. Sice je to pohádka, ale ne tak obyčejně pohádková. Bych se možná i trochu bál, být dítě. Doporučuju na to jít do kina, když už.
http://www.csfd.cz/film/105807-koralina-a-svet-za-tajnymi-dvermi-coraline/

Egon Schiele Art Centrum
V rámci sjíždění Vltavy jsem si udělal čas a zavítal do téhle galerie v Českém Krumlově. Hlavním lákadlem pro mě byl Politický plakát SSSR. K mému překvapení tam toho bylo ale o dost víc.

Franta - povětšinou malby a kresby, občas sochy. Nuda, nuda, nuda, nelíbilo se mi to. Jediné sochy byly dobré.

Socialistický realismus - obyčejné, neurazí, ale ani nepřekvapí

Současné ruské umění - docela zajímavé, plné vrtulníků

Politický plakát SSSR - podle očekávání plné agitace, budování, plnění plánu a podobných věcí. V dnešní době už lehce úsměvné, některé plakáty i těžce. Co mě ale překvapilo, tak tam bylo i hodně plakátů, které nabádaly k ekologii!
http://www.schieleartcentrum.cz/new/

Hrachovka
Ta už je sepsaná jinde, takže následujte odkaz.
http://zuzikovakultura.blogspot.com/2009/08/hrachovka1.html

Trutnov
Dojem z festivalu - bylo toho moc. Moc lidí, moc hudby, ke konci moc bordelu. Jediný, čeho bylo málo, bylo místo.

Ze zahraničních hvězd mě nabavilo skoro nic, snad jen Žanna Bičevská a polští Akurát a ti byli skvělí. Mrzí mě, že jsem nestihl Anti-Flag, to bylo údajně dost dobrý.

Nebudu tu vypisovat všechno, co se mi líbilo, bylo by toho moc, takže jen to nejdůležitější.

Kryštof - nejočekávanější událost na Trutnově. Sami se báli toho vystoupení a toho, jak je lidi přijmou, nakonec se to vyvedlo náramně, lidí měli hodně, všichni se zdáli spokojení.

Buty s jukeboxem - moc je nemusim, ale šel jsem. Hráli písničky na přání lidí z publika, takže na začátku padly všechny největší hity, já byl spokojený a mohl jít v klidu spát.

Monkey Bussines - nejlepší vystoupení, jaký jsem od nich viděl. Možná to bylo tim rumem s kolou, který jsem byl nucenej vypít skoro sám. Každopádně to bylo plné energie, zábavy, tance a uvolnění.

Szidi Tobias - ta ženská skvěle zpívá

DVA - ona a on, tmavovláska a zrzek, manželka a manžel, saxofon a kytara s výpomocí kouzelné nahrávací krabičky, alternativa a neexistující jazyk. Po sečtení toho všeho dostáváme přesně DVA. Skutečně neskutečný zážitek. Jděte na ně!

Ty syčáci - přestože to je brněnská kapela, já ji doposud znal jen z vyprávění. První půlka koncertu byla dost nuda. Nesedl mi Petr Váša a jeho styl vytupování. Druhá půlka byla naopak parádní. Hráli písničky, které mi vyloženě sedly.

Fast Food Ocrhestra- na tohle seskupení jsem se vyloženě těšil. Mám je rád, ale nikdy jsem je neviděl naživo. Nezklamali, překvapili. I když začínali hrát někdy dlouho v noci, dovedli publikum neskutečně rozpumpovat.

On the road festival
Už tradičně jsem se poslední prázdninový víkend vypravil na festival do Lázní Bohdaneč. Je to festival malý, dává prostor i začínajícím regionálním kapelám a výtěžek (nebo jeho část) putuje na konto jedné holčičky z Indie.

Xavier Baumaxa - tentokrát byl neobyčejně sprostý až nechutný. Ale to k němu asi patří. Hrál tak dlouho, že ho museli organizátoři násilím odtáhnout i s židlí, na které seděl. I přes nechutnosti povedené.

Volant - kluci asi stárnou. Už skoro neříkají jejich pověstné "Točte se, pankáčové!"

Vypsaná fixa - jakožto hlavní organizátoři nemohli chybět. Nejlepší vystoupení prvního dne. Dobře jsme si zaskákali a zazpívali. Prostě klasika.

Šípy lásky - frontman Mathew's workshop ještě s jedním organizátorem si šli zahrát pár folkových písní. Velmi přeslazené to bylo. A velmi zábavné, dobrá recese. Tady si neodpustím odkaz: http://bandzone.cz/sipylasky

Hm... - srdeční záležitost. Tahle nefestivalová kapela tu vystoupila a dělala si legraci sama ze sebe. Dobrá show.

Dukla vozovna - double-harmonika punk-rock. Výjimečně nehráli opilí, asi to bylo tím, že hráli už odpoledne. A výjimečně měli i oba harmonikáře. Tentokrát mě zas tak nebavili, dali hodně nových písniček, takže pro mě trochu nuda.

Matthew's Workshop - těšil jsem se na ně, loni byli dobrý. Letos trochu zklamání.

Fast Food Orchestra - podruhé v jednom týdnu. Opět hráli jako poslední a opět to dokázali skvěle rozjet.

(omlouvám se za délku a překlepy. je to moc dlouhý a nechce se mi to po sobě číst)

Ukradená vzducholoď

Věděl jsem, že Karel Zeman je legenda českého filmu, ale znal jsem od něj jen Cestu do pravěku. A protože mám rád animace a v jeho filmech byly na tu dobu výborné animace a efekty, řekl jsem si, že musím vidět i nějaké další jeho filmy. Doma se mi už dlouho válela Ukradená vzducholoď, takže to byla jasná volba.

A jak to všechno dopadlo? Jsem nadšen! Podobně dobrý a hlavně promakaný film jsem už dlouho neviděl. Je vidět, že Karel Zeman u filmu fakt přemýšlel, jak to udělat, aby to bylo zajímavý a zábavný. Je tu spousta filmařských vtípků a fíglů. Nejvíc mě bavily přechody mezi jednotlivými scénami, kdy jedna scéna končila záběrem na něco, nebo nějakým zvukem, pak šel střih a další scéna začínala hodně podobným záběrem nebo zvukem. A takových hrátek byl plný celý film a to mě právě bavilo. Navíc tam bylo i docela dost všemožných vynálezů a zlepšováků, většinou dost úsměvných, takže další zábava navíc.

Dějově nic extra - dobrodružný příběh několika kluků, ukradená vzducholoď, pronásledování, pustý ostrov, piráti, kapitán Nemo a tak. Co se mi naopak dost líbilo bylo navození atmosféry konce 19. století, to se povedlo výborně.

doporučení: jestli se vám líbila Cesta do pravěku a máte rádi animace, koukněte na to
hodnocení: 9/10

http://www.csfd.cz/film/10123-ukradena-vzducholod/

Proč až teď?

O založení víceméně kulturního blogu jsem přemýšlel už delší dobu, a to hned ze dvou důvodů. Za ty roky, co tu jsem, jsem navštívil už pěknou řádku kultruních akcí a lehce začínám přestávat mít přehled o tom co, kdy, kde a jaký to bylo. Takže mi to tu bude sloužit k tomu, abych ten přehled neztrácel. A pak vás tady taky můžu inspirovat (nebo odradit) k návštěvě nějaké té kultury.

A co sem teda budu dávat? Asi skoro všechnu kulturu, která mě nějak zaujme a bude stát za zaznamenání. Divadla, koncerty, výstavy, filmy, nové hudební objevy a já nevím, co ještě. Nebudu se snažit tu psát nějaké detailní a hluboké rozbory, protože to stejně neumim a kultuře tolik nerozumim. Prostě jen napíšu, jak se mi to líbilo, jestli doporučuju a tak. A hlavně krátce, takže už přetahuju.

A proč až teď? Zatím nebylo nic, co by mě donutilo to založit. A teď je to tu. Dámy a pánové, pan Karel Zeman a jeho Ukradená vzducholoď.