Čistírna; Jiří Vavřina

Čistírna
Současná groteska německé provenience. Je na ni moc pěknej plakát, hrajou tam herci, který mám docela rád, tak jsem se i těšil, že to bude dobrá zábava. Celá hra se točí okolo toho, že dva chlápci chtěj vyloupit trezor, skrytý za čistírnou, a do cesty jim vstupujou různý překážky a celý by to mělo být komický. Do toho se ještě přimíchá holka, takže tu je i romantická linka. Komično se nekonalo, celý to bylo spíš trapný a to jak to dopadne s tou holkou bylo už tak od půlky celkem jasný.

V programu avizovali, že se dočkáme i písně Michaela Jacksona, tak se i stalo. Ovšem nic jsem z ní neměl, protože když ji hlavní hrdinové zpívali, přišla na podium tlumočnice a prováděla simultánní překlad. Nebylo rozumět ani zpěvu, ani překladu. Michaela jsem přetrpěl a doufal, že nic horšího už nepřijde. Jak jsem se mýlil... Korunu tomu všemu nasadili, když na podium přiběhl Santa Claus a začal zpívat nějaký vánoční text na hudbu Highway to hell od AC/DC. Tady jsem ztratil veškerý naděje a to představení u mě nadobro skončilo. Já se za ty herce normálně styděl a litoval je, že v něčem takovym musej hrát. Závěrečnej Karel Gott a jeho Trezor byl po Santovi vlastně úplnej balzám na duši. Celkově ta hudba, která tam byla mi moc nesedla. Mezi jednotlivými scénami tam pouštěli něco, co znělo jako big band, ale v rockovějším podání. Divný to bylo.

A závěrečnej potlesk, i když bylo plný divadlo (byla to teprve 2. premiéra), byl takovej nedomrlej a vlažnej. Vůbec z něj nebylo cítit, že by z toho byli lidi nadšený, jako to bejvá cítit u jiných kusů. Tak aspoň nejsem sám, komu se to nelíbilo.

hodnocení 3/10 (2 za 2 vtipný momenty a 1 za povedenej plakát)

Jiří Vavřina
O přestávce během představení jsem se jako obvykle zašel podívat do foyer na výstavu. Doufal jsem, že si spravim chuť aspoň tady. Jak jsem se mýlil... Už když jsem viděl první obraz, říkal jsem si, že něco není v pořádku. A tak jsem zbytek už jen proběhnul, abych se ujistil, že tohle se mi fakt nelíbí. Zářivé barvy, krásní lidé v nádherných kostýmech. Kýč, kýč, kýč. Schválně jsem se šel ještě podívat, co o něm píší na plakátu u vstupu. Nějký historik umění ho přirovnával k renesančním mistrům. Nevěřil jsem vlastním očím a radši se vrátil zasednout do sedačky a bláhově doufat, že druhá půlka představení bude lepší.

hodnocení: 1/10 (aspoň mě to donutilo projít se a taky vim, že na Vavřinu už příště ne)

Omlouvám se za délku příspěvku, ale i tak jsem nenapsal všechno, co mi dnes po představení leželo na srdci. Dalo se toho napsat ještě mnohem víc. Bohužel.