BAF

Na brněnském výstavišti se konal první ročník veletrhu umění Brno Art Fair (BAF) a tak jsem to šel omrknout.

Moc jsem nevěděl, co od toho čekat a jak to bude vypadat. Představoval jsem si to něco jako velkou výstavu. Nakonec to byl úplně obyčejný veletrh, v jednotlivých stáncích se prezentovaly různé galerie a muzea, převážně z Brna a Prahy. Bylo tam i pár zahraničních galerií, tušim že z Berlína a Bratislavy. Stánku nebylo moc, celý se to vešlo do jednoho pavilonu. Ale i tak to docela stačilo.

Každá galerie si totiž přivezla tolik obrazů/soch, co se do stánku vešlo a tak toho tam bylo opravdu dost. Tenhle styl vystavování mi moc nevyhovoval. Bylo to strašně moc nahečmaný na sobě, nemělo to potřebnou úroveň a nebyl na to dostatečnej klid. Největší problém jsem měl s tím, že vedle sebe visely obrazy z úplně jiných směrů. Moderní umění vedle impresionismu a tak. Mám radši, když si zvyknu na danej styl a pak si hodnotim v rámci toho stylu, co je dobrý a co ne. Tohle věčný přepínání z jednoho stylu do druhýho bylo fakt na nic.

Takže celkově jako výstava nic moc, jako veletrh docela dobrý. V tý záplavě obrazů a soch jsem ale objevil pár dost zajímavejch věcí. Až bude čas, tak tenhle příspěvek doplnim i o fotky.

hodnocení: 6/10

http://www.bvv.cz/baf

Eggnoise

Jako každoročně, i letos jsem zavítal na jeden z dvojice koncertů, které Eggnoise hrají před Vánocemi ve Staré pekárně. Tentokrát jsem šel až na ten druhý a bylo to dobře. Nebylo už tolik lidí, takže první půlku koncertu se dalo dokonce i normálně dýchat.

Loni přijeli s novým basákem, letos s novým bicmanem, ale ráz kapely zůstal nezměněný. Pořád to je ta parta lidí, na které je vidět, že ji hraní baví a vystoupení si užívá. Komunikují jak s diváky, tak hlavně mezi sebou, pořád se na sebe dívají, smějí se zkrátka jim to celkově šlape. Akorát se mi zdálo, že nebyli mezi skladbami tak vtipní, jako bývali dřív. Snad příště.

Kromě starých a osvědečených písní zahráli i čtyři nové, ty mě ale moc nezaujaly. Bohužel se nesou ve stylu, který na pár písních ukázali už na posledním albu. Začnou hrát nějakou jemnou, klidnou a za srdce beroucí písničku a když je člověk v tý nejlepší náladě, začnou do toho neskutečně řezat a celou atmosféru písně, kterou do teď budovali, rozbijou. V tomhle jsou přeborníci, bohužel. No a nejvíc si to u mě rozhodili tím, když do mojí oblíbený písničky (Home) dali neskutečně dlouhý a celkem nudný bubenický sólo. Ale jinak byli dobrý.

hodnocení: 7/10

http://eggnoise.cz/

Bratři Orffové

Ještě nikdy jsem je neviděl na živo, před rokem jsem je prošvihnul, takže teď nešlo jinak, než jít. A tak jsem šel.

Na začátku byli bratři jen tři, ale postupně se odněkud vynořovali další a další sourozenci, až jich nakonec bylo všech sedm. Hned z kraje vystoupení dali Na hadím ocase, ve který udělali takovou reggae mezihru. Pěkný zpestření jinak klidný písničky. V průběhu koncertu zahráli snad všechny písničky z alba a navíc i několik nových. Některý z nich mi na ně přišly nezvykle rychlý, ale nakonec proč ne. Ospalejší diváky to aspoň probralo. Jediný, co si mohli dopustit (a co já jim neodpustim) byla zrychlená verze Sovy. Ta se mi takhle fakt nelíbila.

Jinak ale hráli přesně to, co jsem chtěl a na co jsem se těšil - pomalé a uklidňující písničky. Občas v nich trošku tlačili na pilu, ale to nevadilo. I tak mě dokázali dostat do stavu, kdy jsem na všechno zapomněl a nechal se jen unášet skvělým hlasem zpěváka a jejich parádními texty. Zkrátka to bylo úplné pohlazení po duši, dvě písničky mě dokonce unesly natolik, že jsem se úplně dojal.

Jediná škoda byla, že mají tak málo písniček a hráli tak poměrně krátce. Dali sice asi tři přídavky, ale i tak toho nepředvedli tolik, kolik bych chtěl.

hodnocení: 9/10

http://www.bratriorffove.net/

Bicykl a Bedna odložených hraček - dvojkoncert v Café Práh

Bicykl
Po pravdě řečeno, moc jsem je neposlouchal, skoro celý jsem to prokecal. A nebyl jsem sám. Byla to kapela dobrá tak na dokreslení atmosféry, přesně jako tomu bylo tady. Ale když už jsem je poslouchal, tak nehráli špatně. Hrál tam kluk na kytaru a kluk na trubku. Poslouchat se to až na výjimky dalo. Víc se mi líbilo, jak hrál ten kytarista, než trumpeťák.

Bedna odložených hraček
Brněnská kapela, která hraje takovej alternativní rock. Co je ale hlavní, na basu v ní hraje náš pan učitel Jan Mikota! Proto bylo mou povinností jít ho podpořit. K mému překvapení v kapele občas i zpívá a musim říct, že poměrně slušně. V jedné písni dokonce nasadí vychlastanej hlas, kterej k jeho drobné postavě vůbec nesedí, ale zní to fakt dobře.

Kromě něj se o zpěv starají ještě dvě zpěvačky a docela jim to ladí. Sestavu dál doplňují dva kytaristi a bicman. Tohle seskupení už zaujalo publikum o dost víc, než Bicykl. Bylo to určitě i tím, že značná část diváků byli jejich známí a kamarádi. Ti vytvořili slušnou atmosféru a kapelu několikrát potěšili vícehlasým "hobluj!". Poslední dvě písničky byly tak dobrý, že jsme se dokonce zvedli ze židlí a šli tancovat. Pan učitel měl z nás velkou radost.

hodnocení: 6/10

http://bandzone.cz/bicykl
http://www.bedna.info/

Cooltourbus

Plakát této hry lákal diváky na to, že ještě nezažili, aby se představení odehrávalo v autobuse. Já už to zažil, líbilo se mi to a tak jsem neváhal a šel se podívat, jaké bude tohle. Navíc to režíroval Robert Král, jeden z našich učitelů, takže to byl další důvod proč jít.

Už před začátkem mi bylo jasný že tohle bude úplně jiný než můj první divadelně-autobusový zážitek. Tenhle autobus totiž během hry brázdil Brnem a přilehým okolím. Po nástupu do autobusu splněných přání jsem byl dost rozpačitej, protože nikdo z herců nehrál, byla puštěná jen předem namluvená audiostopa, která zachycovala, o čem přemýšlí asi pětice cestujících. Po chvíli ale začali hrát i herci a mně spadl kámen ze srdce. Během celé hry se střídaly chvíle, kdy herci nehráli a jen jsme slyšeli, o čem přemýšli a chvíle, kdy vstupovali do děje a začali jednat. Tenhle nápad se mi dost líbil.

A proč jsem o autobusu mluvil jako o autobusu splněných přání? Všechno, co si v tomto autobusu hlavní hrdinové přáli, se totiž stalo. Dočkali jsme tak například i Michaela Jacksona v podání Marcela Brože, který si roli opět užíval a perfektně zvládl. Nakonec to dopadlo tak, že si postupně přáli, aby někdo z autobusu umřel, a tak všechny postavy, kromě Michaela Jacksona, který úmrtí zajišťoval, umřely.

Hra se mi líbila, bylo to něco novýho a neobvyklýho, bylo to i vtipný, škoda jen, že už se to asi nikde nebude hrát.

hodnocení: 8/10

http://www.napric.cz/cs/divadlo/kulturbus

Nightwork

Ačkoliv tahle partička hrála v Metru, neodolal jsem a rozhodl se na ně jít. Jednou jsem je na živo prostě vidět musel. Přišel jsem na poslední chvíli, takže Metro už bylo (jako vždy) narvaný k prasknutí, takže jsem zabral pozici úplně vzadu, hned u vchodu. Ale neva, je to tam malý, takže jsem i tak viděl dobře.

Kapelu asi všichni znáte, takže ji moc představovat nebudu. Jsou to mladí kluci, povětšinou herci a hrají ve složení bicí, kytara, basa, klávesy a do toho přizvukují dva zpěváci. Sami se definují něco ve stylu discofunky a myslim, že to splňují naprosto přesně.

Koncert zahájili laciným trikem ve stylu "máme rádi Brno a Kometu", čímž si získali poněkud tupé a stádovité publikum (viz dále), a několika písněmi ve stylu funky, ve kterých mi hodně připomínali Monkey Bussines. Bylo to stejně rytmický a taky hodně taneční. Ostatně na konec pak v jedné písni použili i část jejich písničky Saturday night is over. Nezůstali ale jen u funky, sjeli snad všechny možný žánry od disca, přes reggae až po R'n'B a rap. Zkrátka jsou to kluci slušní (snad po každé písničce v první půlce koncertu Vojta Dyk popřál dobrý večer), schopní a šikovní, a tak zvládaj docela dobře i improvizovat. To ukázali když zahráli Kometa Brno raggae, čímž dostali publikum úplně do varu.

Ale to kapele nestačilo, tak začali přidávat předělávky osvědčených hitů. Použili Michala Davida, Evu Pilarovou, ústřední melodii Hvězdných válek, myslim že i něco z Pink Floydů a nakonec připomněli i Michaela Jacksona. Nezapomněli zahrát ani své dva největší hity, Globální oteplování, které věnovali speciálně pro hráče Komety (publikum zachvátilo úplné šílenství) a Máju. Obě písničky si trochu upravili tak, že končily v rytmu SKA, což bylo příjemné zpestření.

Na úplný závěr jsme dostali lekci arobicu s názornou ukázkou cviků, a přišel dokonce i Batman.

Koncert mě docela potěšil, byl takový, jaký jsem očekával, že bude a mít o něco lepší náladu nebo bejt trochu picnutej, tak tančím a skáču celou dobu. Byl to zkrátka jeden velkej proud zábavy. Navíc kvalitní zábavy, protože Vojtěch Dyk zpívá skutečně dobře, nejvíc obdivuju, jak zvládá ty výšky.

hodnocení 8/10

http://www.nightwork.cz/

Čistírna; Jiří Vavřina

Čistírna
Současná groteska německé provenience. Je na ni moc pěknej plakát, hrajou tam herci, který mám docela rád, tak jsem se i těšil, že to bude dobrá zábava. Celá hra se točí okolo toho, že dva chlápci chtěj vyloupit trezor, skrytý za čistírnou, a do cesty jim vstupujou různý překážky a celý by to mělo být komický. Do toho se ještě přimíchá holka, takže tu je i romantická linka. Komično se nekonalo, celý to bylo spíš trapný a to jak to dopadne s tou holkou bylo už tak od půlky celkem jasný.

V programu avizovali, že se dočkáme i písně Michaela Jacksona, tak se i stalo. Ovšem nic jsem z ní neměl, protože když ji hlavní hrdinové zpívali, přišla na podium tlumočnice a prováděla simultánní překlad. Nebylo rozumět ani zpěvu, ani překladu. Michaela jsem přetrpěl a doufal, že nic horšího už nepřijde. Jak jsem se mýlil... Korunu tomu všemu nasadili, když na podium přiběhl Santa Claus a začal zpívat nějaký vánoční text na hudbu Highway to hell od AC/DC. Tady jsem ztratil veškerý naděje a to představení u mě nadobro skončilo. Já se za ty herce normálně styděl a litoval je, že v něčem takovym musej hrát. Závěrečnej Karel Gott a jeho Trezor byl po Santovi vlastně úplnej balzám na duši. Celkově ta hudba, která tam byla mi moc nesedla. Mezi jednotlivými scénami tam pouštěli něco, co znělo jako big band, ale v rockovějším podání. Divný to bylo.

A závěrečnej potlesk, i když bylo plný divadlo (byla to teprve 2. premiéra), byl takovej nedomrlej a vlažnej. Vůbec z něj nebylo cítit, že by z toho byli lidi nadšený, jako to bejvá cítit u jiných kusů. Tak aspoň nejsem sám, komu se to nelíbilo.

hodnocení 3/10 (2 za 2 vtipný momenty a 1 za povedenej plakát)

Jiří Vavřina
O přestávce během představení jsem se jako obvykle zašel podívat do foyer na výstavu. Doufal jsem, že si spravim chuť aspoň tady. Jak jsem se mýlil... Už když jsem viděl první obraz, říkal jsem si, že něco není v pořádku. A tak jsem zbytek už jen proběhnul, abych se ujistil, že tohle se mi fakt nelíbí. Zářivé barvy, krásní lidé v nádherných kostýmech. Kýč, kýč, kýč. Schválně jsem se šel ještě podívat, co o něm píší na plakátu u vstupu. Nějký historik umění ho přirovnával k renesančním mistrům. Nevěřil jsem vlastním očím a radši se vrátil zasednout do sedačky a bláhově doufat, že druhá půlka představení bude lepší.

hodnocení: 1/10 (aspoň mě to donutilo projít se a taky vim, že na Vavřinu už příště ne)

Omlouvám se za délku příspěvku, ale i tak jsem nenapsal všechno, co mi dnes po představení leželo na srdci. Dalo se toho napsat ještě mnohem víc. Bohužel.

Závodní ovce a Barevný nátěr

Na Starý pivovar přijely zahrát tyhle dvě téměr neznámé kapely, ale jelikož mám teď objevitelskou náladu a navíc v Barevném nátěru hraje kamarád z fakulty, tak jsem na ně zašel.

Závodní ovce
Ty jsem předtím vůbec neznal, akorát jsem si je pustil na Bandzone, kde mě zas tak nezaujali. Naživo to bylo ovšem něco úplně jinýho. Parta třicátníků z Písku předvedla dobrou show. Byli to takový pohodový kluci, který spolu na podiu dobře vycházeli a ladili. Sami se charakterizují jako směs žánrů od blues, přes folk až po rap, ale já tam cítil, aspoň v první půlce, hlavně ten blues. A hráli ho hodně dobře, trošku ho zrychlili, řízli ho troškou funky a bylo to prostě dobrý. Nad očekávání mě bavili. Dokonce zahráli i upravenou verzi Lady Carneval od Karla Gotta! V druhý půlce začali v některých skladbách rapovat, a to jim moc nesedělo, spíš vůbec. Škoda. Ale i přesto jsme nakonec společnými náklady koupili jejich CD, které mě potěšilo jeho obalem. Jsou tam totiž moje boty!

Barevný nátěr
Začínající skupina mladých kluků, hrající alternativní rock. V textech se věnují jak jejich každodenním problémům, holkám, prorážením do rádia, cestování a dalším věcem, tak i třeba politice, čímž mě docela překvapili. K tak mladým klukům mi to moc nesedělo, ale líbí se mi, že se zajímají i o závažnějsí problémy. Zpěv mi přišel trochu slabší, ale to vůbec nevadilo, protože z se jinak podia na publikum valil proud rázné muziky a tak jsem si na ně v mírném alkoholovém opojení dobře zaskákal a vyřádil se. Zábava dobrá.

http://bandzone.cz/zavodniovce
http://bandzone.cz/barevnynater

hodnocení: 7/10

Milostný trojúhelník

Pavel Liška, Martin Zbrožek, Josef Polášek. Tito tři známí herci zavítali i do Pardubic, aby zde předvedli autorské představení Milostný trojúhelník. Známí herci, recenze na to byly docela zajímavé, tak jsem se těšil a očekávání byla vysoká. Navíc při tomto kuse dost improvizují a tak je každé představení jedinečné.

Jestli v některých recenzích hru nazývali Milostný trojúhelník (čtyřúhelník), tak já bych se nebál to označit minimálně za osmiúhelník. V postavách byl neskutečný zmatek. Odhadem takových osm až deset postav je na tři herce opravdu moc a tak každý herec hrál co chvíli jinou postavu. Navíc to nemělo pořádný děj, spíš jen nahodilý sled scén a dialogů. Přišlo mi, že si museli dobře šlehnou před tím, než něco takovýho vymysleli.

Každopádně, i když mi to nedávalo vůbec žádnej smysl, zábava to byla docela dobrá. Improvizovali opravdu hodně, několikrát se na jevišti dokonce vzájemně tak překvapili, že se museli začít smát. Navíc dobře pracovali s prostorem, především hodně šikovně použili otočné jeviště. No a herecký výkony taky dobrý, Zbrožek tam dělal takovýho šaška a baviče, Liška s Poláškem seriózně hráli.

Z divadla jsem odcházel totálně zmaten, ale s pocitem, že to bylo vlastně docela dobrý. Asi bych to potřeboval vidět aspoň ještě jednou, abych se v tom trošku zorientoval a pochopil, o co vlastně šlo.

hodnocení: 6/10

Mary and Max

Animovaný film, který vypráví o přátelství osmileté australské holčičky a čtyčiačtyřicetiletého newyorčana. Každý má své problémy, Mary je obtloustlá a ošklivá, Max trpí aspergerovým syndromem a ani jeden z nich nemá žádné kamarády. Neznají se osobně, píší si jen dopisy, ve kterých líčí své trable a snaží se poradit jak vyřešit trable toho druhého. Během toho jsou nenásilnou formou představeny všechny problémy spojené s aspergerovým syndromem. Film je celkově natočen velmi jemně a citlivě, dokonce mě během celého vyprávění dokázal několikrát dojmout.

Druhá stránka filmu je samotná animace. Tvůrci zvolili výbornou formu stylizace, která mi přesně sedla. Figurky jsou udělané z plastelíny a myslím, že se jim charaktery podařilo vytvořit dokonale. Další věc, která mě hodně zaujala je ta, že vše, co se odehrávalo u Mary v Austrálii bylo barevné, zatímco u Maxe bylo všechno černobílé. Všechno, kromě věcí, které mu poslala Mary. Dokonalost sama.

Tohle byl jeden z mála filmů, kterej mě v poslední době fakt zaujal, bavil, nadchnul a jsem z něj naprosto unešenej. Kdo to neviděl, jako by nebyl.

hodnocení: 10/10

http://www.csfd.cz/film/253387-mary-a-max-mary-and-max/