Ještěři

Druhá komedie, kterou jsem v rámci GRAND Festivalu smíchu navštívil, byli Ještěři, které do Pardubic přivezlo Klicperovo divadlo.

Bratři Klenotičové byli už od mala gauneři a nyní pracují "na šikmé ploše", jak sami říkají. Ale jako jediní ze třídy něco dokázali, mají peníze i respekt. Všichni ostatní spolužáci jsou nuly, břídilové, smolaři a nicky.

"Bratři Klenotičové milují cestování letadlem.
Je to pro ně jediný způsob, jak se dostat do nebe."

Jeden z bratrů, pan Červený, ovšem umírá na rakovinu a tak se mu jeho bratr, pan Zelený, snaží splnit jeho přání - se spolužáky nazkoušet divadelní hru podle Cesty do pravěku, oblíbeného filmu pana Červeného. Když už to vypadá, že se jim to povede, nastává zvrat a hra končí vcelku tragicky, i když docela smířlivě.

"Žít s tebou je těžký jako tahat piáno z rybníka."

I když to bylo na festivalu smíchu, nebyla to žádná řachavá komedie, u který by se člověk smál od začátku až do konce. Objevovaly se tam spíš jen občasný vtípky. Co na mě ale působilo vtipně (nebo spíš dost úsměvně), bylo muzikálový pojetí celý hry. Tady byl moc pěknej kontrast hezký choreografie, výborný hudby svádící k tomu, že jsou ty lidi úspěšný, a jejich otrhanejch kostýmů a textů o tom, jaký jsou to trosky, že nemaj práci a podobně.

"Jsem prase, který se nezalekne porážky."

Co musim hodně pochválit, je povedená hudba. Bavily mě snad všechny písničky, kromě jedný. Další věc, která stojí za zmínku, jsou kulisy a kostýmy. Ty byly opravdu výpravné a do detailů propracované, přesně tak, jak si bratři Klenotičové ve svém divadle představovali.

V poslední řadě musim říct, že bylo příjemné po několika letech vidět znova Klicperovo divadlo s jejich starými i novými herci. Jejich hry byly vždycky netradičně zpracované, používali kouřové a světelné efekty a jsem rád, že se nezměnili a v tomhle pokračujou i nadále.

hodnocení: 8/10

Kdo je tady ředitel?

V Pardubickém divadle každoročně probíhá GRAND Festival smíchu. Nejinak tomu bylo ani letos, kdy se uskutečnil už jeho 10. ročník. Jako první se přijelo předvést Švandovo divadlo na Smíchově s komedií Kdo je tady ředitel?

Hra se odehrává v prostředí dánské počítačové firmy, jejíž ředitel a majitel před svými zaměstnanci 10 let tajil, že je ředitel a majitel. Namlouval jim, že ředitel je v Americe a tak všechny nepopulární rozhodnutí mohl házet na něj. Problém nastává, když chce firmu prodat a potřebuje podpis ředitele. Domluví se s divadelním hercem, který má na týden ředitele hrát a smlouvu podepsat. Všechno se ale zamotává, proplétá, rozplétá a znova zamotává. Falešný ředitel začíná soucítit se zaměstnanci a smlouvu nechce podepsat. Když už to vypadá, že bude muset podepsat, nastává zvrat a hned po něm další, takže příběh končí naprosto nečekaně.

Komedie to byla vskutku povedená, náramně jsem se bavil celou dobu. Nebylo tam snad jediný místo, který by mě nudilo. Dál se mi dost líbily dobře vyřešený kulisy, který za běhu přestavovali a měnili tak jednotlivá prostředí ve firmě. No a to nejlepší nakonec. Herecký výkon Michala Dlouhého (falešný ředitel) byl strhující. Dal do toho všechno a snad i něco navíc. O jeho skvělém výkonu svědčí i to, že získal cenu za nejlepší mužský výkon festivalu. Jediný, co si mohl odpustit byl jeho obnaženej zadek, ale to zas určitě ocenila dámská část publika.

Celkově je to pro mě asi nejlepší komedie, co jsem v poslední době viděl, takže můžu jen doporučit.

hodnocení: 9/10

Můj krásný svět (zatímco v televizi běží Tři sestry od Čechova)

Lístky na tohle představení divadla Husa na provázku jsem vyhrál, a tak jsem se na něj s velkým očekáváním vypravil.

Ve hře se objeví jen pět postav, tři důchodkyně, dál baletka, která je na scéně skoro celou dobu a bere na sebe roli vypravěčky a průvodkyně dějem. Poslední postavou je chlapík v obleku, který je tam tak nějak pro všechno (hraje třeba televizi).

Děj je začíná prostě, kamarádky penzistky se sejdou v bytě jedné z nich a začínají se bavit. Na začátku je tam lehce parodována senilita, kdy se sice navzájem poslouchají, ale vůbec dál nerozvíjejí rozhovor, ale každá si vždycky začne mluvit o tom svém. Působilo to docela úsměvně. Pohoštění starými tyčinkami a nechutnou šťávou z meruněk byl ale první hřebíček do rakve dobré atmosféry. Přituhovat začalo, když se hostitelka jala svým kamarádkám předvádět, co všechno si ve výhodných akcích koupila (Všechny divy světa, 1. díl, kolekce CD i když nemá přehrávač...). To je v souvislosti s mizerným pohoštěním akorát ještě víc rozzlobilo a hostitelka na otázku, kde na to všechno bere s klidem odpovídá, že zanedlouho vyhraje hlavní výhru v nějaké soutěži a pokračuje v předvádění dalších a dalších věci. Atmosféra houstne, až se to pak zvrhává v hysterické ničení jejích nakoupených krámů. V závěru přijde zvrat, kdy se divák dovídá, jak je to s placením všech těch věcí.

Celé to bylo pojaté poměrně dost alternativně a experimentálně a celou hru doprovázely emotivně hodně působící zvuky a hudba, na můj vkus to bylo ale až moc hlasité. Experimentální pojetí podtrhovalo i symbolické pojetí téměř všeho, co se ve hře vyskytovalo. Nejlépe to bylo vidět na věcech, které hostitelka předváděla. Všechny byly totiž znázorněny pouze různým množstvím a velikostí bílých figurek baletek.

Herecké výkony všech byly dobré, jen hostitelka byla naprosto skvělá. Výborně vystihla stařecké pohyby, výrazy ve tváři, pomalou šouravou chůzi, držení těla a vlastně úplně všechno. Už jen kvůli tomu stojí za to na tuhle hru jít.

hodnocení: 7/10

Brouk v hlavě

Východočeské divadlo v Pardubicích nastudovalo tuhle známou komedii. Ačkoli je hodně známá, já ji nikdy neviděl celou a nevěděl jsem, jak se tam kdo za koho zaměňuje a jak to celý dopadne. Takže jsem na tuhle hru rád zašel.

Jedná se o takovou tu klasickou trochu bláznivou komedii, kdy se tam řešej různý spletitý vztahy, lidi se tam zaměňujou a z toho vznikaj různý komický situace. Tady to je navíc vyšperkovaný tím, že jedný postavě chybí patro a může tak vyslovovat jen samohlásky. Ten herec to zahrál fakt výborně, nebylo mu rozumět vůbec nic.

Jinak všechno (herecký výkony, scéna, hudební doprovod) bylo takový průměrný, neurazí, ale ani nenadchne. Zkrátka normál. Jedinej kdo vybočoval, byl představitel nějakýho temperamentního Španěla, nebo čeho. Ten to zahrál skvěle!

Celkově mě to bavilo a dokonce i dobře pobavilo, můžu jen doporučit. A asi nejen v pardubickym divadle, ale i jinde, protože tahle hra je taková klasika, že to snad nejde udělat tak, aby to člověka aspoň trochu nepobavilo.

hodnocení: 7/10

Ranní mlhobus

Autorské představení Ranní mlhobus secvičil nejspíš nějaký amatérský divadelní soubor. Nikde jsem nedokázal vypátrat, kdo to vlastně byl. A kvalita zpracování a herecké výkony tomu odpovídaly. Přišlo mi, že hlavní hrdina neuměl ani pořádně mluvit, strašně drmolil. Jediný, co se mi na tom líbilo, byla doprovodná hudba, kterou si vypůjčili z Amélie z Montmartru. Vlastně asi nemá cenu se o tom nějak dál rozepisovat. Jestli chcete vědět, o čem to bylo, tak v odkazu přikládám povídkovou předlohu hry. Je to rozhodně lepší, než hra samotná.

http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=263957

hodnocení: 3/10

Chanticleer - In Time Of

Chanticleer - nejlepší mužský pěvecký sbor na světě - zavítal se svým turné In Time Of i do Brna a já, ačkoli mi kultura tohoto charakteru moc neříká, neváhal ani minutu a vyhrál na něj lístky. A když už jsem je měl, tak jsem i šel.

Jednalo se o dvanáctičlenný sbor, ve kterém byli bílí, černí, malí, velcí, tlustí, tencí, plešatí i pankáči. Zkrátka všechno, na co si vzpomenete. Zní to divně, ale divně to neznělo. Dohromady to znělo dost dobře. Nejvíc mě udivovaly soprány. Fakt nechápu, jak to ti chlapi mohli vyzpívat. Bylo to neskutečný, znělo to, jak když zpívaj ženský.

Další věc, která mě hodně bavila, byla jejich sehranost. Všichni v jeden okamžik otvírali a zavírali noty, všichni se v jeden okamžik ukláněli, prostě parádní synchronizace. A vůbec nebylo vidět, že by někdo dával nějakej signál. Taky bylo dobrý to, že nestáli pořád ve stejný formaci, ale měli i různý choreografie. Při skladbách třeba i různě přecházeli a tvořili různý formace, kolikrát byli rozprostřený po celym jevišti.

Co se repertoáru týče, tak toho moc nevim. Program jsem už ztratil a z hlavy to nedám. Jen vim, že klasiku sjeli tak nějak všechnu od 15. století až po současnost. Nakonec dali dokonce i jednu americkou lidovku a jeden gospel.

http://www.chanticleer.org/

hodnocení: 8/10

Zrní + Bedna odložených hraček

Bedna odložených hraček
Bednu už jsem popisoval dřív, takže se o ni moc rozepisovat nebudu. Navíc tady dělali jen předkapelu, tak toho ani moc nezahráli. Ale byli dobrý. Oproti minule mi přišlo, že hráli hodně písniček, kde zpíval Honza, což bylo docela dobrý.

Zrní
Kladenská alternativa. Z první půlky koncertu jsem nic neměl, seděl jsem ospalej v koutě, popíjel pivo a kecal. Pak jsem se trochu vzchopil a šel na ně kouknout, a stálo to za to. Byla to zajímavá parta lidí, takoví zvláštní mi přišli, ale dohromady jim to fungovalo. Hlavně zpěvák byl dobrej, dost zapálenej, hodně emotivní projev. Úplně se nechal tou hudbou unášet někam mimo realitu. Teď když si je znova pouštim, lituju, že jsem se nepřekonal a nekoukal na celej koncert, o hodně jsem přišel.

http://bandzone.cz/zrni

hodnocení: 7/10