Bratři Klenotičové byli už od mala gauneři a nyní pracují "na šikmé ploše", jak sami říkají. Ale jako jediní ze třídy něco dokázali, mají peníze i respekt. Všichni ostatní spolužáci jsou nuly, břídilové, smolaři a nicky.
Je to pro ně jediný způsob, jak se dostat do nebe."
Jeden z bratrů, pan Červený, ovšem umírá na rakovinu a tak se mu jeho bratr, pan Zelený, snaží splnit jeho přání - se spolužáky nazkoušet divadelní hru podle Cesty do pravěku, oblíbeného filmu pana Červeného. Když už to vypadá, že se jim to povede, nastává zvrat a hra končí vcelku tragicky, i když docela smířlivě.
I když to bylo na festivalu smíchu, nebyla to žádná řachavá komedie, u který by se člověk smál od začátku až do konce. Objevovaly se tam spíš jen občasný vtípky. Co na mě ale působilo vtipně (nebo spíš dost úsměvně), bylo muzikálový pojetí celý hry. Tady byl moc pěknej kontrast hezký choreografie, výborný hudby svádící k tomu, že jsou ty lidi úspěšný, a jejich otrhanejch kostýmů a textů o tom, jaký jsou to trosky, že nemaj práci a podobně.
Co musim hodně pochválit, je povedená hudba. Bavily mě snad všechny písničky, kromě jedný. Další věc, která stojí za zmínku, jsou kulisy a kostýmy. Ty byly opravdu výpravné a do detailů propracované, přesně tak, jak si bratři Klenotičové ve svém divadle představovali.
V poslední řadě musim říct, že bylo příjemné po několika letech vidět znova Klicperovo divadlo s jejich starými i novými herci. Jejich hry byly vždycky netradičně zpracované, používali kouřové a světelné efekty a jsem rád, že se nezměnili a v tomhle pokračujou i nadále.
hodnocení: 8/10
Žádné komentáře:
Okomentovat