Amadeus

Pardubické divadlo nastudovalo novou hru s názvem Amadeus. A protože Zuzejk si brněnského Mozarta chválila, byl jsem zvědavý, jak se se stejným tématem vypořádali pardubáci.

Ačkoli se hra jmenuje Amadeus, hlavní postavou je v ní Salieri. To z jeho pohledu je celý příběh vyprávěn, to on ani na chvíli neopustil jeviště a on posouvá děj dál. Ne že by tu Mozart nebyl důležitý, ale zkrátka v téhle hře hraje první housle Salieri.

Děj je vyprávěn starým Salierim a je to vlastně jeho vzpomínání na to, jak to tenkrát všechno bylo. Jsou zde vyprávěcí pasáže, kde je Salieri už jako vetchý stařec s třesoucími se koleny a šedivými vlasy, ale převažují normální pasáže, kde je Salieri ještě mladý a děj se odehrává tak jak to bylo. Proměna starého na mladého byla řešena jen nasazením paruky, ale i tenhle jednoduchý trik byl neskutečně účinný. Hodně tomu dodával skvělý herecký výraz Josefa Vrány, který i ve stařecké roli působil naprosto přirozeně a přesvědčivě. Tohle střídání pohledu mohlo některé diváky možná trochu mást, mě ale hodně bavilo.

Mozart byl herecky také velmi dobře obsazen, ztvárnil ho Ladislav Špiner, jeden z mladších herců souboru. Tomu padla role jako ušitá, zvlášť v první půli, kdy se Amadeus choval ještě bláznivě jako malé děcko. Ale i v druhé části, kde byl nemocný a ještě k tomu troska závislá na alkoholu, v roli exceloval.

Co se děje týká, tak ten asi většina lidí zná z filmu Miloše Formana, tady se ale trošku odkláněl. Salieriho věčný boj s Mozartovou dokonalostí a se svou ubohou průměrností se postupně přeměňuje na boj s Bohem. Salieri totiž vidí v Amadeovi ztělesnění Boha a Bohu vyčítá, proč ho obdařil darem rozeznat dokonalou hudbu, ale už mu nedal dar takovou hudbu zkomponovat. Nakonec vše dojde tak daleko, že Amadea zavraždí.

Celá scéna byla pojatá celkem moderně a byla velmi jednoduchá. Kulisy byly tvořeny jen širokými pruhy látky nataženými od stropu, které se podle potřeby vytahovaly nebo spouštěly. Po celou dobu byl na scéně klavír, a občas se tam objevil i stůl a židle. Klavír byl hojně využíván, Amadeus na něm předváděl své excentrické scény, probíhaly tam milostné scény a spousta dalšího. Poměrně dost a navíc velmi účelně se k mému potěšení využívalo i otočné jeviště.

Po hudební stránce mě trochu mrzí, že hru nedoprovázela pardubická komorní filharmonie, jako tomu bylo na premiéře. Teď už byly pouštěné jen její nahrávky. Ovšem i ty byly kvalitní a nemám, co bych jim vytknul. Dokonce i na zpěv árií si najali nějaké operní zpěváky a zpěvačky, takže to mělo úroveň.

Zkrátka a dobře, tohle představení mělo všechno co mít mělo a nemělo nic, co v něm být nemělo. Po celou dobu (úctyhodné tři hodiny) jsem se ani jednou nenudil, naopak jsem byl vtažen do děje, očekával, co bude dál a náramně se bavil, a podle reakcí publika jsem nebyl sám. Bylo to snad poprvé, co jsem v pardubickém divadle zažil potlesk ve stoje. Pro mě jedinečný zážitek.

hodnocení 10/10

Svět podle Fagi

Na Fagi už jsem taky byl a taky už jsem tu o ní psal, takže jen zběžně. Přidali pár nových scének, pár nových písniček a několik vtipných situací vzniklých tím, že nevěděli co dál nebo začali dělat něco jiného. Vždycky z toho ale nakonec nějak vybruslili.

Co se týká samotné Fagi, tak ty scénky nejsou nijak ohromně vtipný, ale já se i tak bavil královsky. Stačí vidět Jelínka a to jeho nasazení, s jakym takovou blbinu prezentuje a hned se musí člověk smát. A co teprve když zpívá a předvádí jeho "taneční" kreace!

hodnocení: 9/10

Polemic

Polemic křtil na Flédě nové album a já se tam čistou náhodou dostal. Nikdy předtím jsem na jejich koncertu nebyl, neposlouchám je a znám je jen trochu z nějakých festivalů.

O to víc mě překvapili, když tu svoji dvouhodinovou show rozjeli. Z počátku to bylo poklidnější, ale když se publikum dostalo do varu, tak to opravdu stálo za to a k tanci jsem se nechal strhnout i já. Zapomněl jsem na všechny starosti a jen si užíval čistou radost z hudby.

Podle reakcí publika to vypadalo, že hráli dost těch nových písniček, ale pak dali nejspíš jejich největší pecky jako jsou Komplikovaná nebo Ona je taká (ty si pamatuju dokonce i já). Úspěch měli obrovský a vytleskali jsme si dva přídavky. Při druhém řekli, že už fakt končí. To se ale divákům nelíbilo a tak nepřestávali tleskat ani když se v sále už rozsvítilo. Trvalo to tak deset minut a publikum pořád tleskalo, pískalo a skandovalo. Nakonec tedy kluci z Polemicu na pódium vystoupali i potřetí a zahráli ještě jednu písničku.

I když jsem původně ani neuvažoval o tom, že bych šel, nakonec jsem hodně rád, že se mi naskytla příležitost tam jít. O tohle bych nerad přišel.

hodnocení: 9/10
http://www.youtube.com/watch?v=NiyoY99ORbs

Romeo a Julián

Jako každoročně, ani letos jsem si nenechal ujít divadelní představení pořádané na Fakultě informatiky. Je to tak trochu jiné divadlo, než na které je obyčejný divadelní divák zvyklý. Prostory fakulty neposkytují zázemí pro pořádné divadlo a tak se hraje v nouzových podmínkách přednáškové místnosti. Tomu je uzpůsobena i malá výprava – nenáročné kulisy a několik málo rekvizit.

Tento rok zde byla sehrán Romeo a Julián. Jak už název napovídá, jedná se o úpravu hry Romeo a Julie. Lehká úprava hry se mi líbila, působila celkem svižně a lehce, vtipné bylo i zasazení hry do brněnského prosředí (Královo Pole, Řečkovice).

Hra mě až na pár momentů bavila. Nudné a trochu zbytečné mi přišly pasáže s neskutečně dlouhými monology o snech a bylinách. Z počátku mi taky trochu vadilo, že Romea i Juliána hrály holky. Myslím, že kluci by to zvládli taky, včetně líbacích scén. Mohlo by to být dokonce ještě větší pozdvižení.

Co se týká hereckých výkonů, stále je vidět, že představení se účastní jak celkem ostřílení herci, tak i čistí amatéři. Hlavní role byly ztvárněny celkem přesvědčivě, nejlépe na mě působila chůva v podání Šárky Mattové, té tato role vyloženě sedla. Pokud bych měl hodnotit výkony ve vedlejších rolích, tak to bylo ještě ucházející, dokud nezačali mluvit. U některých byl mluvený projev opravdu tragický. S tím se ale u amatérského divadla musí počítat, takže mi to zas tolik nevadilo.

Jak už jsem vzpmínal na začátku, scéna a kulisy byly velmi jednoduché. O to víc mě překvapovalo, jak často se zhasínalo, aby se scéna změnila, i když se tam neměnilo téměř nic. Tyto pauzy tak docela narušovaly plynulost hry. Aspoň, že během nich byla pouštěna hudba, která byla podle mého víc než podařená. Zvlášť dobrá byla při závěrečný scéně, kdy Romeo a Julián umírají, tam měla opravdu sílu a perfektně podtrhovala atmosféru. V ten moment mi z toho až běhal mráz po zádech.

I když to může vypadat, že na letošní divadlo mám jen samou negativní kritiku, není to pravda. Píšu jen výčet věcí, které by se daly do příště zlepšit. Vím jak je náročné v amatérských podmínkách něco takového zrealizovat a snahu všech, kteří se na tom podíleli oceňuji a příští rok se půjdu rád podívat znovu.

hodnocení: 6/10

Jelení loje a Střídmí klusáci v kulisách višní

Jelení loje
V krátké době byla tohle druhá ženská pěvecká kapela. Pětici zpěvaček tu sice doplňoval kytarista (z Klusáků) a příležitostný zpěvák, ale nejvíc práce odvedly stejně holky. V porovnání s Yellow sisters nezpívaly tak skvěle, přišlo mi, že občas jim to trošičku ujelo, ale jinak dobrý.

Oproti Yellow sisters sbíraly body zase jinde. Taky měly secvičené choreografie, taky měly téměř jednotné oblečení (černé, stylizované hezky do retra) ale jejich projev byl celkově živější, veselejší a o dost zábavnější. Z části to bylo repertoárem, z části taky tím, že měly z hudby větší radost, víc ji prožívaly a hlavně hodně dobře komunikovaly s publikem. Repertoár Lojů se skládal převážně ze svižných swingových a jazzových amerických písniček. Za všechny například Mr. Sandman nebo slavný Lollipop, který ovšem zpívat nechtěly, tak ho naschvál zazpívali otráveně a znuděně. Sranda to byla.


Střídmí klusáci v kulisách višní
O Klusácích jsem už jednou psal a ještě psát budu, takže jen ve zkratce. Zpěv stojí za houby a lepší už to nebude, hudba je skvělá a doufám, že horší to nebude. Nejvíc mě na nich baví to nadšení s jakým do každého koncertu jdou. A taky texty, tam je vidět, že Jakub Foll to se slovy umí.


A jinak doporučuju, jestli se někdy vyskytnete v Hradci Králové, tak si tam zajděte do AC klubu. Aspoň na pivo/čaj, kdyby tam nebyla zrovna žádná akce. To je kulturní zážitek sám o sobě. Takovej klub se už jen tak nevidí.

hodnocení: 9/10
http://www.myspace.com/jeleniloje
http://www.myspace.com/526322614