Zdeněk Bína a Jan Urbanec

Potom, co Zdeněk Bína opustil skupinu -123 minut, vytvořil s Janem Urbancem duo a společně na koncertech předvádějí svůj akustický projekt. Zdeněk hraje na kytaru a Jan ho doprovází na basovku.

Přestože Bína Minuty opustil, jejich (nebo spíš asi jeho) styl mu zůstal. Hraje pořád to samý, jako s nima, akorát to zní trochu jinak. Je to skvělej kytarista, má neskutečně rychlý prsty. Kolikrát jsem úplně zíral na to, co je schopnej zahrát. A nejen on, ale i Urbanec. Ten se nenechal zahanbit a s baskytarou mu zdatně sekundoval, občas ho i předčil.

Zkrátka oba hrajou perfektně, akorát to zní pořád stejně a tak jsem to tak po čtvrtý písničce trochu přestal vnímat a nechal jenom plynout myšlenky. Na to je tahle hudba dobrá, Bína zpívá svým neexistujícím jazykem a tak posluchače neruší slova, který by musel poslouchat. Což je možná trochu škoda, ta hudba je tak specifická a plná emocí, že bych občas rád věděl, o čem to zpívá. Třeba k tomu jednou dospěje.

hodnocení: 6/10

Mako!Mako

První poprázdninová kultura padla na Mako!Mako a myslim, že jsem do kulturního podzimu vykročil víc než dobře. Koncert sice začal asi o hodinu později, kvůli tomu, že En.Dru měl po cestě autonehodu, důležitý ale je, že se nikomu nic nestalo a koncert se nakonec uskutečnil.

Během asi hodiny a půl předvedli svůj obvyklý výkon, to znamená, že z nich po celou dobu vyzařovala neskutečná radost z hudby, kterou produkovali, byli uvolnění, pohodoví, roztančení a zkrátka si to celý užívali snad ještě víc než publikum. Radost pohledět.

Kromě starých a dobře známých věcí zahráli i pár nových, ze kterých mě nejvíc zaujala na jejich poměry nezvykle pomalá písnička, při které oba beatboxeři odešli a na pódiu zůstali jen zpěvačka a baskytarista. Ten tak měl možnost konečně vyniknout a dokázat, že basa umí být i doprovodný nástroj, na který se dá hrát pořádná melodie a dokonce i sóla.

Další věc, která mě zaujala začla asi docela nevinně. Beatboxeři začali předvádět svůj um a do toho jim začal drnkat basák na basu. To asi nečekali, tak přestali a basák ještě něco zahrál. Pak něco předvedli oni, potom zase on a postupně se to přeměnilo v takovej beatboxovo-basovej battle. Nakonec začali něco hrát společně, přidala se i zpěvačka a byla z toho moc dobrá improvizace.

Z koncertu jsem odcházel rozradostnělej a nabitej pozitivní energií a myslim, že jsem nebyl jedinej. Těšim se zas na nějaký příště.

hodnocení: 8/10

Praděda fest

Poslední prázdninový víkend se už poosmé v Hustopečích u Brna konal Praděda fest. Letos nabídl zajímavý program i s několika zahraničními hosty a tak jsem se na něj taky vypravil. Kapel bylo dost, tak to vezmu jen zběžně a jen ty který za něco stály.


Dva
Předvedli to co vždycky, folklór neexistujících národů, zpívaný neexistujícími jazyky, netradiční nástroje, použití smyčkovače. Odehráli si to svoje, nehledě na to, že pršelo a neměli skoro žádný publikum. Ale těch pár lidí, co před nima stálo dokázali rozpohybovat dokonale.

Jiří Schmitzer
Na rozdíl od loňska jsem ho tentokrát viděl bez kapely a bylo to... Bylo to trochu jiný, nevim jestli lepší nebo horší. Každopádně to bylo dobrý. Má svůj styl komunikace s publikem, nenamluví toho moc, ale když už něco řekne, tak to stojí za to. Zahrál prý svoje největší hity, takže publikum bylo spokojený, akorát jediný, čeho se nedočkali byla píseň "Řekněte prdel", který se neustále dožadovali, což mě mírně vytáčelo. A on ji nezahrál proto, že ji hraje jen s kapelou, tak nevim, proč to po něm furt chtěli.

Buty
Buty byli dobrý. Bavili mě. Akorát když jsem si na konec vykřičel vránu, zkazili to tim, že zahráli nějakou strašně pokřivenou verzi, že skoro nebylo poznat, že to je vrána. Jinak to šlo.

Midi Lidi
Partička tří lidí, který hrajou elektronickou hudbu. Nemaj nástroje, jen takový ty pultíky s čudlíkama a iMacy před sebou. Něco tam pořád mačkaj, já vůbec nevim, co to tam dělaj, ale leze z toho dobrá hudba. Ta mě dostala skoro do transu, takže mi z nich zbyl jen pocit. Bylo to něco. Jo!!1

Poletíme?
Dvěma slovy: roztančený večírek. A to i když to bylo odpoledne. A navíc jim tam v jedný písničce zpíval Zuzejk s Luckou Simčou, takže bylo o kvalitní zábavu opravdu postaráno.

Kacu!
Brněnská asi alternativa. Tříčlenná skupina ve složení bicí, basová kytara, viloncello a zpěv. A k tomu dobrý hravý texty, který vybízely i k zamyšlení. A podmanivej zpěvaččin hlas. Nebyl to žádnej odvaz, ale zaujali mě natolik, že jim dám doma ještě někdy šanci.

Dubioza Kolektiv
Roztančený večírek, ale ještě o několik řádů výš než Poletíme. Tahle parta z Bosny a Hercegoviny míchá reggae, folklór, rap a kytarový podklady. Zní to trochu bláznivě, je to trochu bláznivý, ale dohromady to je hodně našlápnutá hudba. Spustili takovou balkánskou smršť, jakou praděda ještě neviděl. Asi nemám co dodat. Snad jen škoda, že to bylo tak krátký.

Parov Stelar band
Teď přichází prostor pro největší lákadlo na letošního pradědu, prostor pro kapelu, na kterou jsem se těšil ze všeho nejvíc, ale taky prostor pro moje dokonalý okno. Nepamatuju si z toho vůbec nic, kromě toho, že jsem stál vpravo vzadu. Ale určitě to bylo dobrý. Bylo to tak dobrý, až jsem nebyl schopnej vnímat a proto si to nepamatuju. Tak. Nic jinýho v tom nebylo.

Celkově se to vyvedlo náramně, těch pár kapek, který v pátek spadly nemohly festival ani náladu pokazit. Dobře jsme s kamarádama zaskákali a užili spoustu zábavy. Klidně bych to příští rok zopakoval.