Ubohá Rusalka bledá

Soubor divadla Husa na provázku nastudoval pod vedením bratří Formanů adaptaci známé Dvořákovy opery Rusalka. Byl jsem na to docela zvědavej, povětšinou jsem na to slyšel celkem dobrý ohlasy, ale až derniéra mě donutila zajít si na to.

Přibližně první polovina představení se odehrávala pod širým nebem, diváci stáli na nádvoří divadla a herci hráli na ochozech. Nápad celkem dobrej, je to zajímavý ozvláštnění, ale ne zřídka se stávalo, že diváci v první chvíli nevěděli, kde se zrovna hraje a kam se koukat. Celkem často se taky něco dělo na různých místech zároveň, takže jsme se museli pořád otáčet. Hodně povedený ale bylo využití prosklené stěny divadla, za kterou bylo jako jezero a v něm utonulci.

O přestávce nás sluhové dovedli dovnitř a usadili na místa. Jelikož si mě jedna z bludiček na konci první půlky vybrala a odvlekla s sebou, byl jsem v první skupině a dostal jsem prémiová místa v první řadě. Což nebyla zas taková výhra, jak se později ukázalo. Vnitřní scéna vypadala poměrně stroze, bylo tam jen dvanáct sloupů, se kterými se ale dalo pohybovat a podle potřeby přeskupovat. Na konci představení z nich ještě vyjely takový laťky s látkou a vytvořilo to iluzi stromů na jezeře. A to jezero tam opravdu bylo. v momentě, kdy se sloupy předělaly na stromy, z nich navíc začala vytékat voda a celá scéna se tak zatopila jedním až nebo dvěma centimetry vody. A to se dostávám k nevýhodě první řady. Herci se vody totiž nebáli a celkem si běhání v ní užívali a my tím pádem párkrát schytali pěknou spršku.

Výtvarný zpracování scény bylo dost povedený, po hudební stránce to bylo taky celkem dobrý. Většinu představení doprovázel živej orchestr, jen pár pasáží tam bylo reprodukovaných. Nejslabší stránka celého představení byly pěvecké výkony. Princ měl nevýrazný hlas, Rusalka to měla zase posazený moc vysoko a kolikrát to ani nemohla pořádně vyzpívat. Navíc ke konci představení zpěvy chytaly nějaký divný echo, takže nebylo skoro ničemu rozumět. Celkem škoda, jinak to mohlo bejt opravdu povedený představení.

hodnocení: 6/10

Michelangelo, Picasso a ti další ve Vídni

Rok se s rokem sešel a my se školou opět vyrazili za kulturou do Vídně. Tentokrát Albertina nabízela Michelangelovy kresby, které vznikaly jen jako náčrtky k jeho malbám. Ač to byl evidentně vynikající umělec a skvělý kreslíř, musim přiznat, že ty jeho kresby se mi moc nelíbily. Měl prý dobrou znalost anatomie těla, především svalů. On to ale s těmi svaly neskutečně přeháněl, vypadalo to, jako by na sobě ty postavy měly boule nebo nádory. Dokonce i mimina maloval strašně namakaný. Proslýchá se, že to byl gej. To, že maloval převážně nahé muže ještě nemusí nic neznamenat. Když už namaloval ženskou, tak vypadala jako chlap. Dobrý, stane se. Ale ty polohy a postoje v jakejch ty chlapy maloval... To snad o jeho orientaci nemůže nechat nikoho na pochybách.

hodnocení: 5/10

Další část expozice v Albertině představovala část tvorby Pabla Picassa, tato výstava nesla podtitul Mír a svoboda. Sám tvrdil, že válku nemaluje, ale že jeho díla jsou válkou ovlivněná. A je to tak, válečné motivy se v jeho dílech sice nevyskytují, přesto je z nich ta válka cítit. Častým motivem je také bílá holubice, ta se vyskytovala ne několika jeho dílech. Celkově jsem si po Michelangelovi touto výstavou docela spravil chuť, nejvíc ze všeho mě ale zaujaly jeho kovové plastiky, které tam měl bohužel asi jen tři.

honocení: 8/10

Poslední výstava, kterou jsme navštívili se konala v Muzeu moderního umění MUMOK. Ve třech z šesti výstavních pater tu probíhala výstava fotorealismu a hyperrealismu. Celkem zajímavý to bylo. Většinou se jednalo o dost velký obrazy, na kterých byla realisticky namalovaná nějaká fotografie. Při pohledu z dálky některé vypadaly opravdu neskutečně realisticky, o to víc mě udivovalo, jak obrazy vypadaly při prozkoumání zblízka. Myslel jsem, že tam budou propracovaný všechny detaily a že tam vůbec nebudou znát tahy štětce. Jenže ouha! Při bližším prozkoumání se, až na pár výjimek, divák žádných detailů nedočká, naopak to vypadá, že je to skoro odfláknutý. Nejvíc je to znát asi v různých odlescích, které při pohledu z dálky působí dokonale, ale zblízka je to většinou jen světlý flek. Prostě věděli, jak na to.

Z MUMOKu mě asi nejvíc bavilo nejvyšší patro, kde bylo takový to "starší" moderní umění. To bylo koukatelný, zajímavý, byly tam i nějaký technický blbůstky. Prostě takový dobře rozmanitý, pestrý a nápaditý. Oproti tomu nejvíc zklamalo nejnižší patro, kde bylo to "nový" moderní umění. Nuda, nuda, objekty, nuda. Snad jedna jediná věc se mi tam líbila - stará lednice potažená hodně silnou vrstvou barvy na červeno. Jinak tam nebylo nic zajímavýho, za umění se tam prohlašovalo cokoli, cihla, prázdný místo na stěně... Prostě děs.

hodnocení: 7/10

Mozart!

Zpracování Mozartova života jsem viděl celkem nedávno v podání pardubického divadla, tak jsem byl zvědavej, jak to pojali brňáci. No a pojali to úplně jinak. Za prvý - tohle byl rockovej muzikál a za druhý - Pardubicích byl příběh vyprávěn především z pohledu Salieriho, zatím co tady o něm nepadlo ani slovo. Tady šlo čistě o jeho život, o to, jak se postavit na vlastní nohy, prorazit a vymanit se z vlivu vlastního otce.

Po hudební stránce se mi to líbilo dost. I když je pravda, že já žádnej znalec hudby nejsem. Pěvecký výkony mi přišly víc než dobrý, přece jen je vidět, že to bylo na hudební scéně, tak že zpívat asi umí. Dech mi vyrazil hlavně Mozart, byl to takovej mladej dredatej kluk, kterej během jedný písně udělal stojku, začal chodit po rukou a pokračoval ve zpěvu, jako by se nic nedělo. Další věc, co jsem ocenil, byla živá hudba. Celýmu představení to dává úplně jinou atmosféru, než když je hudba jen reprodukovaná. Navíc je možný pozorovat dirigenta a hudebníky, když se zrovna na podiu nic moc neděje. To se tady ale nedělo moc často, pořád bylo na co koukat.

Přece jen to je muzikál, tak bylo jeviště dost často plné komparzistů, předvádějících celkem povedené choreografie. A když už bylo jeviště prázdné, dalo se aspoň koukat na tu jejich jedoduchou, ale hodně dobře promakanou scénu. Ta mě bavila asi ze všeho nejvíc. Byla tvořená myslám dvěma oponami, které se otvíraly jak nahoru, tak do stran, takže když se otvíraly, tvořily takový čtvercový průzor na scénu, který se postupně zvětšoval. Opony byly umístěné kus od sebe, takže celou scénu rozdělovaly do hloubky. Na opony byly promítány ještě různé projekce, a to buď informace o tom, v jakém roce a kde se právě děj odehrává, nebo prostě něco místo kulis, ubíhající krajina a tak podobně. Působilo to dobře.

Muzikál Mozart! se podle mého názoru povedl a myslím, že nejen sám, komu se líbil. Publikum herce totiž odměnilo docela dlouhým potlesku ve stoje. Přijde mi docela škoda, že na něj nechodí moc lidí a že ho hrají tak málo.

hodnocení: 9/10

Zuzejkova recenze (asi líp hodnocená hudební stránka): http://zuzikovakultura.blogspot.com/2010/01/otevreni-nove-sezony-mozart.html

Lásky jedné plavovlásky

Na tohle představení Husy na provázku jsem šel vlastně celkem náhodou, vůbec jsem nevěděl, co to má být a tak jsem mírně zděšenej, když tuhle hru uvedli jako první část trilogie projektu Vladimíra Morávka, Perverze v Čechách. Už dříve jsem totiž viděl České moře, závěrečnou část této trilogie. Lásky jedné plavovlásky se ale dost lišily. Naštěstí.

Děj není kdoví jak složitý, do malého městečka přijíždí záložáci a setkávají se s místnimi děvčaty na tancovačce. Andula v podání Anežky Kubátové se zamiluje do zpěváka Mildy a myslí si, že on je pro ni ten pravý. Proto za ním nezvána odjíždí na jeden víkend do Prahy. Věci se ale nevyvíjejí podle jejího plánu. Nejprve se setkává s jeho rodiči, kteří o ní od Mildy samozřejmě vůbec nic neví, protože pro Mildu byla jen jedním z mnoha povyražení na jeho cestách. Když potom Milda přijde opilý domů, málem ji ani nepozná.

Opravdu jsem si užíval první polovinu představení, která se odehrávala převážně na vesnické tancovačce. Byla tady dokonale vykreslená taková ta vesnická malost, obyčejné rozhovory obyčejných lidí, které ale působí tak trapně, až je to srandovní. Tímhle mi tohodně připomínalo film Hoří, má panenko. Dobrou zábavu v první půlce ještě umocňovaly secvičené taneční choreografie, takže si člověk připadal chvílema jak na muzikálu. Dokonce na muzikálu s živou hudbou, protože celé představení opět hudebně doprovázela svými retrohity kapela Meteor. Po první půlce by si jeden řekl, že to je normální představení, který snad ani nerežíroval Morávek.

Z omylu jsme byli ovšem vyvedeni v druhé půlce, ubylo na zábavnosti a přibylo na "morávkovosti", i když to bylo opořád docela koukatelný a chápatelný. Asi nejzvláštnější byly televizní vstupy do předsavení, při kterých herec strčil hlavu do staré televizní obrazovky a začal předčítat třeba zprávy, nebo tak něco.

V čem se ale Vladimír Morávek nezapřel to, k jakému stylu hraní vede herce. Už v Českém moři se vyžíval v tom, jak postavy jednají a hlavně mluví pomalu. Nejinak tomu bylo i tady. Myslím, že k dokonalosti to dovedla právě Anežka Kubátová, která to ještě zdůraznuje velmi pomalým hraním. Ale zahrála to dobře.

Oproti Českému moři bylo tohle fakt hodně dobrý představení, bavilo mě to. Škoda jen, že nakonec zase nebyla tancovačka s Meteorem, jako minule.

hodnocení: 8/10

Tomáš Kočko & Orchestr

Tomáše Kočka jsem kdysi trochu poslouchal a nebylo to špatný. A když se teď objevil v Brně, řekl jsem si, proč ne a šel jsem.

Zařadit hudbu Tomáše Kočka do nějaké škatulky není jednoduchý, nejlíp to asi vystihuje označení "world music z moravy", který je s ním dost často spojovaný. Typický zvuk world music dávají jeho hudbě mandolína nebo perkuse, moravský zvuk je zase navozován cimbálem, houslemi nebo třeba dvojačkou.

Tomáš Kočko zhudebňuje balady z jeho rodného kraje, proto se jeho skladby tematicky váží k Beskydám, lidovým zvykům, hrdinům a případně i zbojníkům. Jeho repertoár ještě doplňují upravené lidové písně z Moravy.

Po hudební stránce mě to nadchlo. Pomalý písně ve mně navozovaly klid a vyrovnanost, ale nebyly nudný. Pořád tam byla spousta zajímavých prvků, který bylo možný sledovat. No a ty rychlejší písně byly opravdu radostný a skočný. Kapela dokázala během chvíle navodit skvělou a uvolněnou atmosféru. Tomáš Kočko nejen že výborně zpívá, ale hlavně má ještě k tomu úplně dobrej hlas. Tim mě dostával asi ze všeho nejvíc.

V prosinci by měli mít na Pekárně ještě jeden koncert, takže můžu jen doporučit. Jděte na ně.

hodnocení: 9/10

http://www.youtube.com/watch?v=sTcPHXqnUL8

Filmy U TeBe

V sále Břetislava Bakaly se konalo promítání filmů, které natočili studenti zlínské filmové školy. Nemohl jsem si nechat ujít příležitost zhodnotit jak je na tom konkurence, proto tahle akce byla jasná volba.

Nebudu popisovat o čem jednotlivý filmy byl, to by bylo na dlouho. Spíš jen chci říct, že je vidět, že se tamní mladí tvůrci věnují filmu na plný úvazek a mají k dispozici lepší techniku. Na technické kvalitě a kvalitě zpracování je to rozhodně vidět. Snad jen u filmu Sním s ním mi přišla špatná kamera, ale možná to byl záměr.

Trochu mě zklamaly animovaný filmy. Nějak mě skoro u žádnýho nezaujal styl jejich animace, náměty byly dobrý, ale zpracování mě nebralo. Snad jen film Johoho o pirátovi a truhle s pokladem byl dobrej. A Nadrobení pistolníci taky.

Z hraných filmů bych chtěl vyzdvihnout hlavně film Škodovkou. Jednalo se o magisterskej, asi půlhodinovej film, kterej měl jak dobrej děj, tak hlavně zpracování. Bylo vidět, že si s tim dali spoustu práce. Dál mě zaujal film Klaunzrůda, hlavně asi hodně netradičnim dějem a taky zpracováním, kdy se tam objevovaly záběry na to, jak se ten film natáčel. No a nakonec mě asi hlavně milým příběhem zaujal film Dopis. Tady se setkávají neslyšící holka a nevidomý kluk a dávají se dohromady.

To, že se tu neobjevily ty ostatní filmy, neznamená, že byly špatný. Za vidění stály rozhodně všechny a z mýho pohledu bylo zajmavý vidět, jak jsou na tom ostatní tvůrci. Byl to pěknej filmovej večer.
hodnocení: 8/10