Je to už skoro měsíc, co jsem na nich byl, takže to nebude moc do hloubky. Teda spíš vůbec. Nicméně si pamatuju, že jsem odcházel s pocitem, že to byl jeden z jejich nejnašlápnutějších koncertů, co jsem viděl. Musilka byla příjemně zaplněná (nebylo narváno), a zvířata na začátku nasadila strhující tempo, kterým nás okamžitě dostala do varu, a zbytek koncertu jsme si jak my, tak oni už jen užívali v příjemné euforii. Hodně povedenej večer.
hodnocení: 9/10
sobota 9. dubna 2011
Eggnoise
O Eggnoise už tu toho bylo napsáno dost, takže spíš jen takovej záznam, že jsem na nich zase byl. Byli veselí, hraví a nadšení jako vždy, hraní si užívali a myslim, že i diváci si to užili až až. Moc toho tentokrát mezi písničkama nenamluvili, což je trochu škoda, o to víc toho ale stihli zahrát. A na tomhle koncertě jsem potkal princeznu a dokonce ji oslovi. Byl to pro mě nezapomenutelnej zážitek.
hodnocení: 8/10
hodnocení: 8/10
čtvrtek 10. března 2011
DVA
Live session ráda Wave hostila v Alterně skupinu DVA. Bylo to navíc zadarmo, takže to byla jasná volba.
Až na to, že byla Alterna přeplněná, vydejchaná a já skoro nic neviděl, to bylo dobrý. Hráli tak nějak umírně, mezi písničkama neměli žádný velký řeči (někdy žádný), ale to připisuju tomu, že se to vysílalo rovnou do rádia. Ale nemůžu říct, že by to byla zas nuda, to ne. Bára při několika písničkách rozbalila ten její divokej tanec.
A že jsem na ně neviděl ani zas tak nevadilo. Dalo se koukat aspoň na projekci, která byla občas vytvářená přímo na místě na meotaru a občas to byly nějaké připravené videosekvence. V obou případech to bylo takový alternativní, takže to dobře korespondovalo s tou hudbou.
hodnocení: 9/10
Až na to, že byla Alterna přeplněná, vydejchaná a já skoro nic neviděl, to bylo dobrý. Hráli tak nějak umírně, mezi písničkama neměli žádný velký řeči (někdy žádný), ale to připisuju tomu, že se to vysílalo rovnou do rádia. Ale nemůžu říct, že by to byla zas nuda, to ne. Bára při několika písničkách rozbalila ten její divokej tanec.
A že jsem na ně neviděl ani zas tak nevadilo. Dalo se koukat aspoň na projekci, která byla občas vytvářená přímo na místě na meotaru a občas to byly nějaké připravené videosekvence. V obou případech to bylo takový alternativní, takže to dobře korespondovalo s tou hudbou.
hodnocení: 9/10
2+1
V loňském projektu divadla Husa na provázku Jiří Kniha hledá partnera, Jirka opravdu partnera našel. Stal se jím Michal Dalecký, se kterým vytvořili nový divadelní projekt 2+1.
Jedná se o divadelní improvizace zasazené do částečně se opakujícího se rámce. Na začátku představení diváci dostanou lístky, na které můžou napsat určité téma. Několik z nich je pak vybráno a dvojice herců se snaží je nějak ztvárnit. Děj hry, pokud se o něm dá vůbec mluvit, tudíž nemá smysl vůbec popisovat.
Improvizační schopnosti obou herců jsou překvapivě vysoké, nicméně i méně všímavý divák si všimne, že Michal za Jiřím zaostává. Na druhou stranu je to on, kdo do hry navíc přináší i hudební improvizace. I když mezi nimi občas dojde k nějakému nepochopení, jsou schopni z toho celkem dobře vybruslit, nebo dokonce divákům přiznat, že se něco nepovedlo.
Bavilo mě to, a vzhledem k tomu, že příště to bude zase úplně jiný, šel bych klidně znova.
hodnocení: 8/10
Jedná se o divadelní improvizace zasazené do částečně se opakujícího se rámce. Na začátku představení diváci dostanou lístky, na které můžou napsat určité téma. Několik z nich je pak vybráno a dvojice herců se snaží je nějak ztvárnit. Děj hry, pokud se o něm dá vůbec mluvit, tudíž nemá smysl vůbec popisovat.
Improvizační schopnosti obou herců jsou překvapivě vysoké, nicméně i méně všímavý divák si všimne, že Michal za Jiřím zaostává. Na druhou stranu je to on, kdo do hry navíc přináší i hudební improvizace. I když mezi nimi občas dojde k nějakému nepochopení, jsou schopni z toho celkem dobře vybruslit, nebo dokonce divákům přiznat, že se něco nepovedlo.
Bavilo mě to, a vzhledem k tomu, že příště to bude zase úplně jiný, šel bych klidně znova.
hodnocení: 8/10
čtvrtek 17. února 2011
Ladě
Pro mě doposud naprosto neznámá kapela. Dostal jesm tip, že není špatná, tak jsem ze zvědavosti zašel. Na pódiu se objevila parta čtyř postarších chlapíků, ne příliž upravených a lehce zarostlých. Vypadalo to na dobrej underground.
Nakonec se z nich vyklubala bluesová kapela, která hrála ve složení kontrabas, kytara, bicí (spíš perkuse) a zpěv. Zpěvák byl dost charizmatickej, zvlášť hlas měl dost podmanivej, až mi přejel mráz po zádech, když začal zpívat. Připadalo mi, že už si v životě zažil svoje a přenášel to i do toho zpěvu. Navíc ty texty taky nebyly zrovna juchavý a ten jeho zpěv je ještě umocňoval. A celkově mi přišlo, že to hodně prožíval, což bylo dobře.
Za zmínku pak stojí ještě bubeník, kterej měl před sebou jen jeden bubínek, pár činelů a nějaký udělátka na zvláštní zvuky. Téměř vůbec nepoužíval paličky, skoro všechno hrál jen rukama. Nejvíc toho ale zahrál na krabici, na který seděl. Bavil mě, bavilo mě sledovat, jak s takovym málem jde zahrát tolik.
I kdyby celej koncert stál za houby, jako že nestál, vyplatilo by se tam jít už jen jednomu divákovi-tanečníkovi. To byl kulturní zážitek sám o sobě. Před svým výkonem se nejdřív protahoval a rozcvičoval, pak předváděl různý holubičky a svůj osobitej tance. Chvíli i seděl na zemi a zkoušel si dávat nohu za hlavu. Pak nohy zvednul do vzduchu a různě s nima hejbal. Pořád nás přemlouval, ať jdeme taky tancovat. Mluvil polsky a trochu česky, tak jsem se ho ptal, odkud je (měl jsem podezření, že to je jeden člověk z plkárny) a řekl mi, že z Izraele. Nevěřil jsem mu ani slovo, ale byl vtipnej.
http://bandzone.cz/lade#/
hodnocení: Ladě 9/10, izraelský tanečník: 10/10
Nakonec se z nich vyklubala bluesová kapela, která hrála ve složení kontrabas, kytara, bicí (spíš perkuse) a zpěv. Zpěvák byl dost charizmatickej, zvlášť hlas měl dost podmanivej, až mi přejel mráz po zádech, když začal zpívat. Připadalo mi, že už si v životě zažil svoje a přenášel to i do toho zpěvu. Navíc ty texty taky nebyly zrovna juchavý a ten jeho zpěv je ještě umocňoval. A celkově mi přišlo, že to hodně prožíval, což bylo dobře.
Za zmínku pak stojí ještě bubeník, kterej měl před sebou jen jeden bubínek, pár činelů a nějaký udělátka na zvláštní zvuky. Téměř vůbec nepoužíval paličky, skoro všechno hrál jen rukama. Nejvíc toho ale zahrál na krabici, na který seděl. Bavil mě, bavilo mě sledovat, jak s takovym málem jde zahrát tolik.
I kdyby celej koncert stál za houby, jako že nestál, vyplatilo by se tam jít už jen jednomu divákovi-tanečníkovi. To byl kulturní zážitek sám o sobě. Před svým výkonem se nejdřív protahoval a rozcvičoval, pak předváděl různý holubičky a svůj osobitej tance. Chvíli i seděl na zemi a zkoušel si dávat nohu za hlavu. Pak nohy zvednul do vzduchu a různě s nima hejbal. Pořád nás přemlouval, ať jdeme taky tancovat. Mluvil polsky a trochu česky, tak jsem se ho ptal, odkud je (měl jsem podezření, že to je jeden člověk z plkárny) a řekl mi, že z Izraele. Nevěřil jsem mu ani slovo, ale byl vtipnej.
http://bandzone.cz/lade#/
hodnocení: Ladě 9/10, izraelský tanečník: 10/10
neděle 6. února 2011
Prosincové a lednové kultury
Po menší pauze způsobené převážně mojí leností sem psát, jsem se konečně rozhoupal a v krátkosti doplnim aspoň ty nejzajímavější kultury za prosinec a leden. Držte si klobouky bleskové ohlédnutí začíná.
Čokovoko a Midi Lidi
Čokovoko stáli ze velký kulový. Zpívaly ještě hůř než normálně, nějak tomu celkově chyběl náboj. Byl jsem rád, že jsem to protrpěl k Midi Lidem.
Midi Lidi mi pak zvedli náladu. Dobrá elektronická show doprovázená ještě lepšíma projekcema. Vlastně jsem jen vnímal hudbu a u toho koukal na ty projekce. Krása to byla, synchronizace s hudbou, zajímavý nápady a tak.
hodnocení: Čokovoko ani nehodnotim, Midi Lidi 8/10
Madfinger
Kdysi dávno jsem na nich byl a byli dobrý. Měli hlavně pěknou zpěvačku. Teď už ji neměli, vystřídal ji nevidomej zpěvák. Hodně dobrej zpěvák. Hrajou povedenej mix jazzu, funky a popu, hezky se to poslouchá. Celý to bylo dobrý, ale nejvíc ze všeho mě bavil ten zpěvák. Dělal si srandu z tý svý slepoty, byl s tím evidentně dobře vyrovnanej a bylo na něm vidět, jak si to celý užívá a že je rád, že dostal takovou příležitost.
hodnocení: 8/10
Hm...
Předvánoční koncert Hm... mi v tom shonu jako vždycky zvednul náladu. Zahráli starý dobrý písničky, ale přidali i nějaký nový. Nejvíc nejlepší byla dětská dopolední ukolébavka, kterou prý vymyslel Marek Doubrava pro své dítko.
hodnocení: 9/10
Noc oživlých mrtvol
Hradecké Klicperovo divadlo zavítalo se svým novým představením do Husy na provázku, a protože jsem už o tomhle představení něco slyšel a navíc klicperák vždycky něčím překvapí, nemohl jsem si tuhle kulturu nechat ujít.
Bylo to.. ohromující. Zábavné, vtipné, šokující a extrémně nekorektní ve všech ohledech. Nevyhnuli se gejům, židům, politice, Petru Kolářovi, Barboře Škrlové ani asijskému poloostrovu nazývanému Evropa. Nevyhnuli se zkrátka ničemu.
První půlka probíhala jako talkshow Beverlyho Rodrigueze, plastového kovboje, který si nebere servítky, má neotřelé otázky a absurdní nápady. Mám pocit, že jeho představitel si tu roli neskutečně užíval. A já si užíval to, jak to hrál. První dějství končilo pravým gore, kdy na scénu vtrhla první zombie a začala ze sebe chrlit ohromné množství zvratků.
Druhá polovina se už nesla v duchu parodie na typické zombie filmy a všechny jejich klišé. Parta nenakažených zdravých lidí se snaží ubránit útokům všech zombie. V jeden moment herci postavili mezi pódium a hlediště plexisklovou stěnu a já se těšil, jak na ni budou stříkat litry krve. Nic takového se ale nekonalo, objevilo se tam jen pár kapek.
Celé představení mělo celkem promakaný "soundtrack", ke slyšení byly písně od Petra Koláře a Sto zvířat. Ke konci zazněl thriller a zombie k němu dokonce zatancovaly tu známou choreografii. Myslel jsem, že nic lepšího už nepřijde. To jsem ale nevěděl, že na závěr celé hry zazpívá tatíček Masaryk megahit Britney Spears Oops, I did it again ve velmi zdařilé swingové retroúpravě.
Byla to neskutečně šílená jízda, ale ve srovnání třeba s Morávkovými hrami se tady u toho člověk nesnaží hledat hlubokou myšlenku nebo smysl, protože je víc než zřejmé, že tu nic takového není.
hodnocení: 10/10
Čokovoko a Midi Lidi
Čokovoko stáli ze velký kulový. Zpívaly ještě hůř než normálně, nějak tomu celkově chyběl náboj. Byl jsem rád, že jsem to protrpěl k Midi Lidem.
Midi Lidi mi pak zvedli náladu. Dobrá elektronická show doprovázená ještě lepšíma projekcema. Vlastně jsem jen vnímal hudbu a u toho koukal na ty projekce. Krása to byla, synchronizace s hudbou, zajímavý nápady a tak.
hodnocení: Čokovoko ani nehodnotim, Midi Lidi 8/10
Madfinger
Kdysi dávno jsem na nich byl a byli dobrý. Měli hlavně pěknou zpěvačku. Teď už ji neměli, vystřídal ji nevidomej zpěvák. Hodně dobrej zpěvák. Hrajou povedenej mix jazzu, funky a popu, hezky se to poslouchá. Celý to bylo dobrý, ale nejvíc ze všeho mě bavil ten zpěvák. Dělal si srandu z tý svý slepoty, byl s tím evidentně dobře vyrovnanej a bylo na něm vidět, jak si to celý užívá a že je rád, že dostal takovou příležitost.
hodnocení: 8/10
Hm...
Předvánoční koncert Hm... mi v tom shonu jako vždycky zvednul náladu. Zahráli starý dobrý písničky, ale přidali i nějaký nový. Nejvíc nejlepší byla dětská dopolední ukolébavka, kterou prý vymyslel Marek Doubrava pro své dítko.
hodnocení: 9/10
Noc oživlých mrtvol
Hradecké Klicperovo divadlo zavítalo se svým novým představením do Husy na provázku, a protože jsem už o tomhle představení něco slyšel a navíc klicperák vždycky něčím překvapí, nemohl jsem si tuhle kulturu nechat ujít.
Bylo to.. ohromující. Zábavné, vtipné, šokující a extrémně nekorektní ve všech ohledech. Nevyhnuli se gejům, židům, politice, Petru Kolářovi, Barboře Škrlové ani asijskému poloostrovu nazývanému Evropa. Nevyhnuli se zkrátka ničemu.
První půlka probíhala jako talkshow Beverlyho Rodrigueze, plastového kovboje, který si nebere servítky, má neotřelé otázky a absurdní nápady. Mám pocit, že jeho představitel si tu roli neskutečně užíval. A já si užíval to, jak to hrál. První dějství končilo pravým gore, kdy na scénu vtrhla první zombie a začala ze sebe chrlit ohromné množství zvratků.
Druhá polovina se už nesla v duchu parodie na typické zombie filmy a všechny jejich klišé. Parta nenakažených zdravých lidí se snaží ubránit útokům všech zombie. V jeden moment herci postavili mezi pódium a hlediště plexisklovou stěnu a já se těšil, jak na ni budou stříkat litry krve. Nic takového se ale nekonalo, objevilo se tam jen pár kapek.
Celé představení mělo celkem promakaný "soundtrack", ke slyšení byly písně od Petra Koláře a Sto zvířat. Ke konci zazněl thriller a zombie k němu dokonce zatancovaly tu známou choreografii. Myslel jsem, že nic lepšího už nepřijde. To jsem ale nevěděl, že na závěr celé hry zazpívá tatíček Masaryk megahit Britney Spears Oops, I did it again ve velmi zdařilé swingové retroúpravě.
Byla to neskutečně šílená jízda, ale ve srovnání třeba s Morávkovými hrami se tady u toho člověk nesnaží hledat hlubokou myšlenku nebo smysl, protože je víc než zřejmé, že tu nic takového není.
hodnocení: 10/10
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)