Prosincové a lednové kultury

Po menší pauze způsobené převážně mojí leností sem psát, jsem se konečně rozhoupal a v krátkosti doplnim aspoň ty nejzajímavější kultury za prosinec a leden. Držte si klobouky bleskové ohlédnutí začíná.

Čokovoko a Midi Lidi
Čokovoko stáli ze velký kulový. Zpívaly ještě hůř než normálně, nějak tomu celkově chyběl náboj. Byl jsem rád, že jsem to protrpěl k Midi Lidem.

Midi Lidi mi pak zvedli náladu. Dobrá elektronická show doprovázená ještě lepšíma projekcema. Vlastně jsem jen vnímal hudbu a u toho koukal na ty projekce. Krása to byla, synchronizace s hudbou, zajímavý nápady a tak.

hodnocení: Čokovoko ani nehodnotim, Midi Lidi 8/10

Madfinger
Kdysi dávno jsem na nich byl a byli dobrý. Měli hlavně pěknou zpěvačku. Teď už ji neměli, vystřídal ji nevidomej zpěvák. Hodně dobrej zpěvák. Hrajou povedenej mix jazzu, funky a popu, hezky se to poslouchá. Celý to bylo dobrý, ale nejvíc ze všeho mě bavil ten zpěvák. Dělal si srandu z tý svý slepoty, byl s tím evidentně dobře vyrovnanej a bylo na něm vidět, jak si to celý užívá a že je rád, že dostal takovou příležitost.

hodnocení: 8/10

Hm...
Předvánoční koncert Hm... mi v tom shonu jako vždycky zvednul náladu. Zahráli starý dobrý písničky, ale přidali i nějaký nový. Nejvíc nejlepší byla dětská dopolední ukolébavka, kterou prý vymyslel Marek Doubrava pro své dítko.

hodnocení: 9/10

Noc oživlých mrtvol
Hradecké Klicperovo divadlo zavítalo se svým novým představením do Husy na provázku, a protože jsem už o tomhle představení něco slyšel a navíc klicperák vždycky něčím překvapí, nemohl jsem si tuhle kulturu nechat ujít.

Bylo to.. ohromující. Zábavné, vtipné, šokující a extrémně nekorektní ve všech ohledech. Nevyhnuli se gejům, židům, politice, Petru Kolářovi, Barboře Škrlové ani asijskému poloostrovu nazývanému Evropa. Nevyhnuli se zkrátka ničemu.

První půlka probíhala jako talkshow Beverlyho Rodrigueze, plastového kovboje, který si nebere servítky, má neotřelé otázky a absurdní nápady. Mám pocit, že jeho představitel si tu roli neskutečně užíval. A já si užíval to, jak to hrál. První dějství končilo pravým gore, kdy na scénu vtrhla první zombie a začala ze sebe chrlit ohromné množství zvratků.

Druhá polovina se už nesla v duchu parodie na typické zombie filmy a všechny jejich klišé. Parta nenakažených zdravých lidí se snaží ubránit útokům všech zombie. V jeden moment herci postavili mezi pódium a hlediště plexisklovou stěnu a já se těšil, jak na ni budou stříkat litry krve. Nic takového se ale nekonalo, objevilo se tam jen pár kapek.

Celé představení mělo celkem promakaný "soundtrack", ke slyšení byly písně od Petra Koláře a Sto zvířat. Ke konci zazněl thriller a zombie k němu dokonce zatancovaly tu známou choreografii. Myslel jsem, že nic lepšího už nepřijde. To jsem ale nevěděl, že na závěr celé hry zazpívá tatíček Masaryk megahit Britney Spears Oops, I did it again ve velmi zdařilé swingové retroúpravě.

Byla to neskutečně šílená jízda, ale ve srovnání třeba s Morávkovými hrami se tady u toho člověk nesnaží hledat hlubokou myšlenku nebo smysl, protože je víc než zřejmé, že tu nic takového není.

hodnocení: 10/10