Ladě

Pro mě doposud naprosto neznámá kapela. Dostal jesm tip, že není špatná, tak jsem ze zvědavosti zašel. Na pódiu se objevila parta čtyř postarších chlapíků, ne příliž upravených a lehce zarostlých. Vypadalo to na dobrej underground.

Nakonec se z nich vyklubala bluesová kapela, která hrála ve složení kontrabas, kytara, bicí (spíš perkuse) a zpěv. Zpěvák byl dost charizmatickej, zvlášť hlas měl dost podmanivej, až mi přejel mráz po zádech, když začal zpívat. Připadalo mi, že už si v životě zažil svoje a přenášel to i do toho zpěvu. Navíc ty texty taky nebyly zrovna juchavý a ten jeho zpěv je ještě umocňoval. A celkově mi přišlo, že to hodně prožíval, což bylo dobře.

Za zmínku pak stojí ještě bubeník, kterej měl před sebou jen jeden bubínek, pár činelů a nějaký udělátka na zvláštní zvuky. Téměř vůbec nepoužíval paličky, skoro všechno hrál jen rukama. Nejvíc toho ale zahrál na krabici, na který seděl. Bavil mě, bavilo mě sledovat, jak s takovym málem jde zahrát tolik.

I kdyby celej koncert stál za houby, jako že nestál, vyplatilo by se tam jít už jen jednomu divákovi-tanečníkovi. To byl kulturní zážitek sám o sobě. Před svým výkonem se nejdřív protahoval a rozcvičoval, pak předváděl různý holubičky a svůj osobitej tance. Chvíli i seděl na zemi a zkoušel si dávat nohu za hlavu. Pak nohy zvednul do vzduchu a různě s nima hejbal. Pořád nás přemlouval, ať jdeme taky tancovat. Mluvil polsky a trochu česky, tak jsem se ho ptal, odkud je (měl jsem podezření, že to je jeden člověk z plkárny) a řekl mi, že z Izraele. Nevěřil jsem mu ani slovo, ale byl vtipnej.

http://bandzone.cz/lade#/

hodnocení: Ladě 9/10, izraelský tanečník: 10/10

Prosincové a lednové kultury

Po menší pauze způsobené převážně mojí leností sem psát, jsem se konečně rozhoupal a v krátkosti doplnim aspoň ty nejzajímavější kultury za prosinec a leden. Držte si klobouky bleskové ohlédnutí začíná.

Čokovoko a Midi Lidi
Čokovoko stáli ze velký kulový. Zpívaly ještě hůř než normálně, nějak tomu celkově chyběl náboj. Byl jsem rád, že jsem to protrpěl k Midi Lidem.

Midi Lidi mi pak zvedli náladu. Dobrá elektronická show doprovázená ještě lepšíma projekcema. Vlastně jsem jen vnímal hudbu a u toho koukal na ty projekce. Krása to byla, synchronizace s hudbou, zajímavý nápady a tak.

hodnocení: Čokovoko ani nehodnotim, Midi Lidi 8/10

Madfinger
Kdysi dávno jsem na nich byl a byli dobrý. Měli hlavně pěknou zpěvačku. Teď už ji neměli, vystřídal ji nevidomej zpěvák. Hodně dobrej zpěvák. Hrajou povedenej mix jazzu, funky a popu, hezky se to poslouchá. Celý to bylo dobrý, ale nejvíc ze všeho mě bavil ten zpěvák. Dělal si srandu z tý svý slepoty, byl s tím evidentně dobře vyrovnanej a bylo na něm vidět, jak si to celý užívá a že je rád, že dostal takovou příležitost.

hodnocení: 8/10

Hm...
Předvánoční koncert Hm... mi v tom shonu jako vždycky zvednul náladu. Zahráli starý dobrý písničky, ale přidali i nějaký nový. Nejvíc nejlepší byla dětská dopolední ukolébavka, kterou prý vymyslel Marek Doubrava pro své dítko.

hodnocení: 9/10

Noc oživlých mrtvol
Hradecké Klicperovo divadlo zavítalo se svým novým představením do Husy na provázku, a protože jsem už o tomhle představení něco slyšel a navíc klicperák vždycky něčím překvapí, nemohl jsem si tuhle kulturu nechat ujít.

Bylo to.. ohromující. Zábavné, vtipné, šokující a extrémně nekorektní ve všech ohledech. Nevyhnuli se gejům, židům, politice, Petru Kolářovi, Barboře Škrlové ani asijskému poloostrovu nazývanému Evropa. Nevyhnuli se zkrátka ničemu.

První půlka probíhala jako talkshow Beverlyho Rodrigueze, plastového kovboje, který si nebere servítky, má neotřelé otázky a absurdní nápady. Mám pocit, že jeho představitel si tu roli neskutečně užíval. A já si užíval to, jak to hrál. První dějství končilo pravým gore, kdy na scénu vtrhla první zombie a začala ze sebe chrlit ohromné množství zvratků.

Druhá polovina se už nesla v duchu parodie na typické zombie filmy a všechny jejich klišé. Parta nenakažených zdravých lidí se snaží ubránit útokům všech zombie. V jeden moment herci postavili mezi pódium a hlediště plexisklovou stěnu a já se těšil, jak na ni budou stříkat litry krve. Nic takového se ale nekonalo, objevilo se tam jen pár kapek.

Celé představení mělo celkem promakaný "soundtrack", ke slyšení byly písně od Petra Koláře a Sto zvířat. Ke konci zazněl thriller a zombie k němu dokonce zatancovaly tu známou choreografii. Myslel jsem, že nic lepšího už nepřijde. To jsem ale nevěděl, že na závěr celé hry zazpívá tatíček Masaryk megahit Britney Spears Oops, I did it again ve velmi zdařilé swingové retroúpravě.

Byla to neskutečně šílená jízda, ale ve srovnání třeba s Morávkovými hrami se tady u toho člověk nesnaží hledat hlubokou myšlenku nebo smysl, protože je víc než zřejmé, že tu nic takového není.

hodnocení: 10/10