Divadlo Mukamas Tampere (FIN) - Cesta na Měsíc
Tahle hra je o dvou náctiletých holkách, které přijdou pozvat svého souseda důchodce na narozeninovou oslavu a chvíli se u něj zdrží. Tohle nám bylo řečeno před tím, než hra začala, abysme aspoň trochu věděli, o co tam půjde, protože celá hra byla ve finštině. Během hry pak organizátoři občas řekli pár slov na vysvětlenou, když měli pocit, že se diváci začínají ztrácet.
Poté, co děvčata přijdou, chvíli se u dědečka zdrží a začínají s ním hrát hru, že letí na měsíc. Najdou skafandry, ze skříně se stane raketa, z dvou starých vysavačů motory a může se letět. Děj není až tak důležitý, spíš to ve mě zanechalo takovej dobrej pocit, jak taková drobnost jako pozvání na oslavu narozenin a následná návštěva může stárnoucímu osamocenému člověku udělat příjemný odpoledne. Odcházel jsem s hezky hřejivym pocitem.
hodnocení: 9/10
Kolektiv divadla NIE a JES - Berlin 1961
Další cizojazyčné představení, tentokrát to bylo celé německy, takže jsem měl možnost zjistit, jak je na tom po pěti letech moje němčina. Bídně. Naštěstí pro diváky, ty nejdůležitější věci promítali na zeď přeložený v titulkách. Naneštěstí pro mě, neměl jsem brejle. Takže jsem byl odsouzenej na tu moji němčinu. I tak jsem ale docela chápal, o co tam jde. Přece jen jsem občas něco pochytil.
Jednalo se o příběh 15leté německé holky, která se s rodinou vrací z dovolené v Bulharsku. V noci po návratu ale dojde k rozdělení Německa a jim se mění život. Žijí těsně u hranice, takže její nejlepší kamarádka žije najednou za zdí. Začnou mít nějaké problémy v rodině, otec s matkou se rozhádají, otce za něco udá jeho kamarád a malá hlavní hrdinka začne toužit po útěku, jejím snem je Amerika. Nakonec se o něj pokusí, ale neúspěšně.
Ve hře Berlin 1961 je dobře a poměrně odlehčenou formou vykreslena situace po rozdělení Německa. Zvlášť na začátku to vypadalo jako čistá komedie. Spousta srandy, dokonce i několik písní, připomínalo mi to estrádu. Pak ale začne atmosféra přece jen trochu houstnout a i srandy trochu ubylo. Každopádně to až do konce neslo stále v lehce odlehčeném duchu.
Herecky to bylo zvládnutý dobře, nebyl snad nikdo, kdo by se do role nepoložil naplno, přesto, aspoň pro mě, nejlepší výkon předvedla matka, který jsem fakt věřil, všechno co předváděla. Vypadalo to, jako by tu dobu zažila a věděla přesně, jaký to bylo.
Nejzajímavější na celym představení byla ale scéna. Té dominoval Trabant a ne ledajakej! Měl přidělaný ještě nějaký malý kolečka vespodu, takže s nim bylo po scéně možný jezdit a v jeden moment doslova tančit. Byl taky vysoce multifunkční. Sloužil jako automobil, obývací pokoj, dětský pokoj, strážní budka na hranicích a určitě ještě spousta dalších věcí. S trochou představivosti, kterou musel divák zapojit, z něj dokázali udělat téměř cokoli. Zkrátka a dobře ho využili na maximum a vystačili si vlastně jen s ním a několika dalšíma rekvizitama.
I když jsem tomu úplně nerozuměl, dokonale jsem porozuměl všemu, co chtěli sdělit. A to je pro mě důležitý.
hodnocení: 9/10
pondělí 30. srpna 2010
čtvrtek 26. srpna 2010
Divadlo evropských regionů - den sedmý - neděle
Divadlo Drak, Hradec Králové - Do draku bez fraku
Divadlo drak uspořádalo jako každoročně venkovní přehlídku všech svých představení s názvem Do draku bez fraku. Byla to povedená taškařice, téměř nepřetržitý proud zábavy, protože z každého představení vybrali to nejzajímavější a nejvtipnější.
Za všechny uvedu jednu scénku, která mi opravdu utkvěla v paměti. Herci byli oblečení do kuchařského a před sebou na stolech měli nádobí. Na něj začli různě ťukat a klepat, až z toho vznikla písnička. No a pak vytáhli celý kuřata a na tu písničku s nima začli cvičit aerobic.
hodnocení: tohle hodnotit nebudu, není to celý představení
Studio HaDivadla, Brno - Banderas je Banderas
Představení ve kterém vystupují jen Jiří Jelínek a Tomáš Sýkora a harmonikářka, pojednává o dvou zlodějích, kteří se potkají v trezoru, který se oba rozhodli vyloupit. Ten se za nimi ale zavře a oni neví, jak se dostat ven. Nejprve se dohadují, čí je vlastně lup, později ale začnou řešit, jak se dostat ven a jak vyřešit problém s ubývajícím množstvím vzduchu.
Tady se začne děj rozjíždět a s ním i lehce surrealistické a nepochopitelné vložky, takové jaké umí jen Jirka Jelínek. Celá hra je dost vtipná, je tu spousta Jelínkovského humoru, a to jak slovního, tak i situačního. Jako vždycky došlo v jeho podání i na improvizaci, ve který je jako ryba ve vodě.
hodnocení: 9/10
Divadlo drak uspořádalo jako každoročně venkovní přehlídku všech svých představení s názvem Do draku bez fraku. Byla to povedená taškařice, téměř nepřetržitý proud zábavy, protože z každého představení vybrali to nejzajímavější a nejvtipnější.
Za všechny uvedu jednu scénku, která mi opravdu utkvěla v paměti. Herci byli oblečení do kuchařského a před sebou na stolech měli nádobí. Na něj začli různě ťukat a klepat, až z toho vznikla písnička. No a pak vytáhli celý kuřata a na tu písničku s nima začli cvičit aerobic.
hodnocení: tohle hodnotit nebudu, není to celý představení
Studio HaDivadla, Brno - Banderas je Banderas
Představení ve kterém vystupují jen Jiří Jelínek a Tomáš Sýkora a harmonikářka, pojednává o dvou zlodějích, kteří se potkají v trezoru, který se oba rozhodli vyloupit. Ten se za nimi ale zavře a oni neví, jak se dostat ven. Nejprve se dohadují, čí je vlastně lup, později ale začnou řešit, jak se dostat ven a jak vyřešit problém s ubývajícím množstvím vzduchu.
Tady se začne děj rozjíždět a s ním i lehce surrealistické a nepochopitelné vložky, takové jaké umí jen Jirka Jelínek. Celá hra je dost vtipná, je tu spousta Jelínkovského humoru, a to jak slovního, tak i situačního. Jako vždycky došlo v jeho podání i na improvizaci, ve který je jako ryba ve vodě.
hodnocení: 9/10
Divadlo evropských regionů - den šestý - sobota
Divadlo F. X. Šaldy, Liberec - Googling and Fucking
Tahle hra je především pro mladou generaci, mnozí starší by to možná dost dobře ani nechápali. Pojednává o vztazích v dnešní moderní přetechnizované době. Facebook, youtube, icq, skype. Okolo toho se všechno točí. Má to docela dobrou a hlubokou myšlenku, možná i poselství nebo ponaučení, ale i tak mi to přišlo nějaký laciný. Podle ohlasů ostatních to byl asi jen můj pocit, ale já se tomu nemohl ubránit. Publikum z toho bylo nadšený. Mně ale přijde jednoduchý a hlavně prvoplánový v dnešní době udělat hru, která se týká tohohle. Úspěch u mladých lidí je předem skoro jistej.
Abych to ale jen nekritizoval, tak musim říct, že se mi líbilo jejich moderní pojetí hry. Na scéně neměli skoro nic, jen pár židlí a lamp a vystačili si s tím. Oblečení byli do stříbrných kostýmů, což jim dávalo trochu mimozemský a technický vzezření. To podtrhovaly dvě věci - při chůzi si před sebou drželi zářivky a občas tím před sebou přejeli, jako když se skenujou a pak to byla chůze po pravoúhlé mřížce.
V celé hře se objevují notoricky známé hlášky ze sociálních sítí (Odpovědět na žádost o přátelství, Ignorovat, To se mi líbí) a zvuky. Z těch byla dokonce poskládaná jedna celá písnička. Ta mě bavila dost, měli k ní i text (minimálně refrén) z těch hlášek a během celé písně před sebou točili těma zářivkama, což ve tmě vypadalo dost dobře.
Celkově tuhle hru můžu jen doporučit, je to zajímavě udělaný a třeba to někoho přiměje i k nějakýmu zamyšlení nad sebou.
hodnocení: 8/10
Tahle hra je především pro mladou generaci, mnozí starší by to možná dost dobře ani nechápali. Pojednává o vztazích v dnešní moderní přetechnizované době. Facebook, youtube, icq, skype. Okolo toho se všechno točí. Má to docela dobrou a hlubokou myšlenku, možná i poselství nebo ponaučení, ale i tak mi to přišlo nějaký laciný. Podle ohlasů ostatních to byl asi jen můj pocit, ale já se tomu nemohl ubránit. Publikum z toho bylo nadšený. Mně ale přijde jednoduchý a hlavně prvoplánový v dnešní době udělat hru, která se týká tohohle. Úspěch u mladých lidí je předem skoro jistej.
Abych to ale jen nekritizoval, tak musim říct, že se mi líbilo jejich moderní pojetí hry. Na scéně neměli skoro nic, jen pár židlí a lamp a vystačili si s tím. Oblečení byli do stříbrných kostýmů, což jim dávalo trochu mimozemský a technický vzezření. To podtrhovaly dvě věci - při chůzi si před sebou drželi zářivky a občas tím před sebou přejeli, jako když se skenujou a pak to byla chůze po pravoúhlé mřížce.
V celé hře se objevují notoricky známé hlášky ze sociálních sítí (Odpovědět na žádost o přátelství, Ignorovat, To se mi líbí) a zvuky. Z těch byla dokonce poskládaná jedna celá písnička. Ta mě bavila dost, měli k ní i text (minimálně refrén) z těch hlášek a během celé písně před sebou točili těma zářivkama, což ve tmě vypadalo dost dobře.
Celkově tuhle hru můžu jen doporučit, je to zajímavě udělaný a třeba to někoho přiměje i k nějakýmu zamyšlení nad sebou.
hodnocení: 8/10
středa 25. srpna 2010
Divadlo evropských regionů - den pátý - pátek
Vypravěčky bez plnovousů - Tři příběhy nejen pro ucho
Tři holky a tři příběhy. Téměř žádné hraní, jen vyprávění. Každá měla svůj vlastní příběh, možná smyšlený, možná opravdový, kdo ví. Na tom nezáleží, důležitý bylo, že uměly vyprávět dobře a i ty příběhy byly zajímavý, takže spokojenost. Ani jsem to tak dobrý nečekal.
hodnocení: 8/10
Buchty a loutky - Rocky IX.
Ani moc nevim, co o tomhle představení napsat. Děj si už moc nepamatuju, jen vim, že se zabouchnul do holky ze zverimexu, tak si koupil želvu a pak tam chodil kupovat krmení. Ale nikdy ji neoslovil, tak se na ni jen koukal. Nakonec se dali přece jen nějak dohromady. Mezi tím se Rockyho manažer snaží o jeho návrat na boxerskou scénu
shání mu soupeře. Nakonec se nějakej sežene, zápas se uskuteční, ale končí myslim tak že se dohodnou na smíru a zápas ani nedokončí.
Co se zpracování týká, tak se mi líbilo dost. Scéna byla rozdělená na dvě části, když se hrálo v jedné, druhá byla zavřená a předělávala se. Chytře vymyšlený, a dokonce i dobře a hezky udělaný. Loutky vodili tři chlapíci oblečení stylově do boxérského, kteří byli, jak se později ukázalo, i docela obstojní herci. Závěrečný zápas nebyl totiž sehraný loutkově, ale naběhli tam dva borci a začli boxovat.
Zkrátka a dobře, i když si už teď přesně nepamatuju děj, dojem na mě tohle představení udělalo docela dobrej. Byla to zábava.
hodnocení: 8/10
Mrsťa Prsťa Junior - Mazaný Filip
Je to jeden z mých nejoblíbenějších českých filmů, znám ho skoro nazpaměť, minimálně ty nejlepší hlášky. Byl jsem zvědavej, jak to bude vypadat na prknech, co znamenaj svět. No a bylo to... na začátku jsem byl dost rozpačitej, protože mi v hlavě jely repliky z filmu, tak jsem to pořád srovnával. Ale když jsem si na to zvyknul, tak to až tak špatný nebylo. Herecký výkony nebyly sice nic extra, ale na ochotnickej soubor to ušlo. Velký pozitivum hry bylo to, že nekopírovalo přesně film, ale některé repliky chyběly a některé velmi povedené hlášky byly zase navíc.
hodnocení: 7/10
Tři holky a tři příběhy. Téměř žádné hraní, jen vyprávění. Každá měla svůj vlastní příběh, možná smyšlený, možná opravdový, kdo ví. Na tom nezáleží, důležitý bylo, že uměly vyprávět dobře a i ty příběhy byly zajímavý, takže spokojenost. Ani jsem to tak dobrý nečekal.
hodnocení: 8/10
Buchty a loutky - Rocky IX.
Ani moc nevim, co o tomhle představení napsat. Děj si už moc nepamatuju, jen vim, že se zabouchnul do holky ze zverimexu, tak si koupil želvu a pak tam chodil kupovat krmení. Ale nikdy ji neoslovil, tak se na ni jen koukal. Nakonec se dali přece jen nějak dohromady. Mezi tím se Rockyho manažer snaží o jeho návrat na boxerskou scénu
shání mu soupeře. Nakonec se nějakej sežene, zápas se uskuteční, ale končí myslim tak že se dohodnou na smíru a zápas ani nedokončí.
Co se zpracování týká, tak se mi líbilo dost. Scéna byla rozdělená na dvě části, když se hrálo v jedné, druhá byla zavřená a předělávala se. Chytře vymyšlený, a dokonce i dobře a hezky udělaný. Loutky vodili tři chlapíci oblečení stylově do boxérského, kteří byli, jak se později ukázalo, i docela obstojní herci. Závěrečný zápas nebyl totiž sehraný loutkově, ale naběhli tam dva borci a začli boxovat.
Zkrátka a dobře, i když si už teď přesně nepamatuju děj, dojem na mě tohle představení udělalo docela dobrej. Byla to zábava.
hodnocení: 8/10
Mrsťa Prsťa Junior - Mazaný Filip
Je to jeden z mých nejoblíbenějších českých filmů, znám ho skoro nazpaměť, minimálně ty nejlepší hlášky. Byl jsem zvědavej, jak to bude vypadat na prknech, co znamenaj svět. No a bylo to... na začátku jsem byl dost rozpačitej, protože mi v hlavě jely repliky z filmu, tak jsem to pořád srovnával. Ale když jsem si na to zvyknul, tak to až tak špatný nebylo. Herecký výkony nebyly sice nic extra, ale na ochotnickej soubor to ušlo. Velký pozitivum hry bylo to, že nekopírovalo přesně film, ale některé repliky chyběly a některé velmi povedené hlášky byly zase navíc.
hodnocení: 7/10
Divadlo evropských regionů - den třetí - středa
Elena Volpi - Rozamunda
- nepohádková pohádka, která pobavila i dospělé a především samotnou Elenu Volpi
- Elena je Slovinka a tak její čeština působila občas komicky, zvlášť v kombinaci s její rozvernou povahou a stylem hraní
- scéna ze dvou historických rádií, která se dala otvírat a byl v nich třeba zámecký pokoj
- loutky z jejich vnitřností (reproduktory, drátky...) a jiného haraburdí
- hodně komunikovala s dětmi, nechávala je dotvářet příběh
hodnocení: 7/10
Divadlo dětí Alfa Plzeň - James Blond
Něco jsem o tomhle představení už slyšel a znělo to dobře. Dost jsem se na to těšil a většinou to pak dopadá tak, že odcházim zklamanej. Tentokrát ne. Tentokrát jsem odcházel v naprostém rozčarování a ohromení. Takhle výpravný, akční a promakaný loutkový divadlo jsem ještě neviděl.
Celá hra byla o tom, jak se taková klasická bondovka natáčí. Takže na scéně byla spousta rekvizit, kamery, světla a všechno, co k takovému natáčení patří. Docela netradiční mi přišlo, že jako loutky se používaly jak marionety, tak maňásci, nevidí se moc často, že by se jejich použití kombinovalo. Marionety se používaly na běžné hraní a maňásci potom na akční scény, kterých bylo požehnaně. A byly nejvíc promakaný. Střelba, záblesky u hlavní, světelné efekty, oheň a snad i krev. Tohle všechno se tam objevilo. Nevěřil jsem vlastním očím.
Myslel jsem, že už mě v tomhle představení už nic nepřekvapí, když v tom na scénu přišla redaktorka jakési fiktivní televize, aby natočila s představitelem Jamese Blonda rozhovor. V patách jí byl kameraman, s kamerou na rameně. Když rozhovor začal, nad scénou se zapnula televize a na ní se vysílal živý přenos toho rozhovoru, přenášený z kamery, kterou nesla loutka kameramana. Neskutečný, byl jsem naprosto ohromen!
Co se samotný hry týká, tak byla velmi vtipná, stylem humoru se mi trefili přímo do noty. Byla tam spousta slovních hříček a vtípků a to já rád. A rozhodně to nebylo představení jen pro děti, myslim, že větší požitek z toho měli dospělí, kterých byla ostatně v publiku většina.
hodnocení: 10/10
DVA
O skupině DVA už jsem psal několikrát, tak můžu jen napsat, že se nic nemění. Pořád jsou dva, pořád hrají tu svoji muziku, jen přibylo pár nových písniček. Užil jsem si to.
hodnocení: 9/10
Slam Poetry
Soutěže se tentokrát zúčastnili domácí Ondřej Macl (vítěz slam poetry 2009), Jakub Foll (vítěz slam poetry 2007) a Petr Raif ze Střídmých klusáků v kulisách višní, Miroslav Kynčl (finalista slam poetry 2009), nějaká Francouzka, jeden hradečák, který už zkoušel štěstí v regionálních kolech a pak ještě jeden borec, který se přihlásil z publika na začátku soutěže.
Úroveň slamu byla různá, pozvedali ji Ondra Macl a kluci z Klusáků, Mirek Kynčl a trochu i ten kluk z publika, ze kterého vypadlo, že má svoji kapelu, tak v prvním kole zarecitoval text jedný písničky. Naopak celkem propadák byla Francouzka, který skoro nikdo nerozuměl a ten kluk z hradce se snažil působit jako intelektuál a říkat nějaký hluboký myšlenky, ale nemělo to moc úroveň.
Porotci vybraní z diváků měli ale jiný názor než já, proto v prvním kole lehce surrealistická a hlavně improvizovaná vystoupení kluků klusáckých moc neocenila. Naopak hodně dobře ocenili výkon Ondry, který moc dobře věděl, co si na diváky připravit, aby uspěl. Stačilo trochu vyzvihnout Hradec a první místo po prvním kole bylo v kapse. Po tom, co předvedl Mirek Kynčl ve finále Slam poetry 2009, jsem se trochu bál toho, co z něj vypadne tady. Před vstoupením seděl vedle mě a vypadal dost nervózně. Nakonec to ale zvládl výborně, byl hodně vtipnej, ale držel si ten svůj nevýraznej, jakoby stydlivej a zakřiknutej styl vystupování. Je to taková lyrická a něžná duše, to se mi na něm líbí.
Druhé kolo se neslo v podobném duchu, jako to první, pobavil mě ten kluk z publika, který přišel na podium a řekl, že nevěděl, že to je na dvě kola, tak neví, co má říkat. Něco tam zaimprovizoval a bylo to dobrý, divákům se to líbilo a i od porotců dostal dost. Vyneslo ho to na celkové třetí místo. Druhý skočnil Mirek Kynčl a vítězem se stal Ondra Macl.
Slam se mi celkově jako takový líbil, co se mi ale nelíbilo bylo publikum, především hodnocení porotců. Nedokázali ocenit improvizaci a vysoký známky dávali jen těm, co to měli předem pečlivě připravený. A navíc tam bylo i pár takových, kteří dávali celou dobu nízký známky a pak dali vysokou jen tomu svýmu favoritovi. Bída prostě.
hodnocení: 8/10
- nepohádková pohádka, která pobavila i dospělé a především samotnou Elenu Volpi
- Elena je Slovinka a tak její čeština působila občas komicky, zvlášť v kombinaci s její rozvernou povahou a stylem hraní
- scéna ze dvou historických rádií, která se dala otvírat a byl v nich třeba zámecký pokoj
- loutky z jejich vnitřností (reproduktory, drátky...) a jiného haraburdí
- hodně komunikovala s dětmi, nechávala je dotvářet příběh
hodnocení: 7/10
Divadlo dětí Alfa Plzeň - James Blond
Něco jsem o tomhle představení už slyšel a znělo to dobře. Dost jsem se na to těšil a většinou to pak dopadá tak, že odcházim zklamanej. Tentokrát ne. Tentokrát jsem odcházel v naprostém rozčarování a ohromení. Takhle výpravný, akční a promakaný loutkový divadlo jsem ještě neviděl.
Celá hra byla o tom, jak se taková klasická bondovka natáčí. Takže na scéně byla spousta rekvizit, kamery, světla a všechno, co k takovému natáčení patří. Docela netradiční mi přišlo, že jako loutky se používaly jak marionety, tak maňásci, nevidí se moc často, že by se jejich použití kombinovalo. Marionety se používaly na běžné hraní a maňásci potom na akční scény, kterých bylo požehnaně. A byly nejvíc promakaný. Střelba, záblesky u hlavní, světelné efekty, oheň a snad i krev. Tohle všechno se tam objevilo. Nevěřil jsem vlastním očím.
Myslel jsem, že už mě v tomhle představení už nic nepřekvapí, když v tom na scénu přišla redaktorka jakési fiktivní televize, aby natočila s představitelem Jamese Blonda rozhovor. V patách jí byl kameraman, s kamerou na rameně. Když rozhovor začal, nad scénou se zapnula televize a na ní se vysílal živý přenos toho rozhovoru, přenášený z kamery, kterou nesla loutka kameramana. Neskutečný, byl jsem naprosto ohromen!
Co se samotný hry týká, tak byla velmi vtipná, stylem humoru se mi trefili přímo do noty. Byla tam spousta slovních hříček a vtípků a to já rád. A rozhodně to nebylo představení jen pro děti, myslim, že větší požitek z toho měli dospělí, kterých byla ostatně v publiku většina.
hodnocení: 10/10
DVA
O skupině DVA už jsem psal několikrát, tak můžu jen napsat, že se nic nemění. Pořád jsou dva, pořád hrají tu svoji muziku, jen přibylo pár nových písniček. Užil jsem si to.
hodnocení: 9/10
Slam Poetry
Soutěže se tentokrát zúčastnili domácí Ondřej Macl (vítěz slam poetry 2009), Jakub Foll (vítěz slam poetry 2007) a Petr Raif ze Střídmých klusáků v kulisách višní, Miroslav Kynčl (finalista slam poetry 2009), nějaká Francouzka, jeden hradečák, který už zkoušel štěstí v regionálních kolech a pak ještě jeden borec, který se přihlásil z publika na začátku soutěže.
Úroveň slamu byla různá, pozvedali ji Ondra Macl a kluci z Klusáků, Mirek Kynčl a trochu i ten kluk z publika, ze kterého vypadlo, že má svoji kapelu, tak v prvním kole zarecitoval text jedný písničky. Naopak celkem propadák byla Francouzka, který skoro nikdo nerozuměl a ten kluk z hradce se snažil působit jako intelektuál a říkat nějaký hluboký myšlenky, ale nemělo to moc úroveň.
Porotci vybraní z diváků měli ale jiný názor než já, proto v prvním kole lehce surrealistická a hlavně improvizovaná vystoupení kluků klusáckých moc neocenila. Naopak hodně dobře ocenili výkon Ondry, který moc dobře věděl, co si na diváky připravit, aby uspěl. Stačilo trochu vyzvihnout Hradec a první místo po prvním kole bylo v kapse. Po tom, co předvedl Mirek Kynčl ve finále Slam poetry 2009, jsem se trochu bál toho, co z něj vypadne tady. Před vstoupením seděl vedle mě a vypadal dost nervózně. Nakonec to ale zvládl výborně, byl hodně vtipnej, ale držel si ten svůj nevýraznej, jakoby stydlivej a zakřiknutej styl vystupování. Je to taková lyrická a něžná duše, to se mi na něm líbí.
Druhé kolo se neslo v podobném duchu, jako to první, pobavil mě ten kluk z publika, který přišel na podium a řekl, že nevěděl, že to je na dvě kola, tak neví, co má říkat. Něco tam zaimprovizoval a bylo to dobrý, divákům se to líbilo a i od porotců dostal dost. Vyneslo ho to na celkové třetí místo. Druhý skočnil Mirek Kynčl a vítězem se stal Ondra Macl.
Slam se mi celkově jako takový líbil, co se mi ale nelíbilo bylo publikum, především hodnocení porotců. Nedokázali ocenit improvizaci a vysoký známky dávali jen těm, co to měli předem pečlivě připravený. A navíc tam bylo i pár takových, kteří dávali celou dobu nízký známky a pak dali vysokou jen tomu svýmu favoritovi. Bída prostě.
hodnocení: 8/10
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)