Divadlo evropských regionů - den osmý - pondělí

Divadlo Mukamas Tampere (FIN) - Cesta na Měsíc
Tahle hra je o dvou náctiletých holkách, které přijdou pozvat svého souseda důchodce na narozeninovou oslavu a chvíli se u něj zdrží. Tohle nám bylo řečeno před tím, než hra začala, abysme aspoň trochu věděli, o co tam půjde, protože celá hra byla ve finštině. Během hry pak organizátoři občas řekli pár slov na vysvětlenou, když měli pocit, že se diváci začínají ztrácet.

Poté, co děvčata přijdou, chvíli se u dědečka zdrží a začínají s ním hrát hru, že letí na měsíc. Najdou skafandry, ze skříně se stane raketa, z dvou starých vysavačů motory a může se letět. Děj není až tak důležitý, spíš to ve mě zanechalo takovej dobrej pocit, jak taková drobnost jako pozvání na oslavu narozenin a následná návštěva může stárnoucímu osamocenému člověku udělat příjemný odpoledne. Odcházel jsem s hezky hřejivym pocitem.

hodnocení: 9/10


Kolektiv divadla NIE a JES - Berlin 1961
Další cizojazyčné představení, tentokrát to bylo celé německy, takže jsem měl možnost zjistit, jak je na tom po pěti letech moje němčina. Bídně. Naštěstí pro diváky, ty nejdůležitější věci promítali na zeď přeložený v titulkách. Naneštěstí pro mě, neměl jsem brejle. Takže jsem byl odsouzenej na tu moji němčinu. I tak jsem ale docela chápal, o co tam jde. Přece jen jsem občas něco pochytil.

Jednalo se o příběh 15leté německé holky, která se s rodinou vrací z dovolené v Bulharsku. V noci po návratu ale dojde k rozdělení Německa a jim se mění život. Žijí těsně u hranice, takže její nejlepší kamarádka žije najednou za zdí. Začnou mít nějaké problémy v rodině, otec s matkou se rozhádají, otce za něco udá jeho kamarád a malá hlavní hrdinka začne toužit po útěku, jejím snem je Amerika. Nakonec se o něj pokusí, ale neúspěšně.

Ve hře Berlin 1961 je dobře a poměrně odlehčenou formou vykreslena situace po rozdělení Německa. Zvlášť na začátku to vypadalo jako čistá komedie. Spousta srandy, dokonce i několik písní, připomínalo mi to estrádu. Pak ale začne atmosféra přece jen trochu houstnout a i srandy trochu ubylo. Každopádně to až do konce neslo stále v lehce odlehčeném duchu.

Herecky to bylo zvládnutý dobře, nebyl snad nikdo, kdo by se do role nepoložil naplno, přesto, aspoň pro mě, nejlepší výkon předvedla matka, který jsem fakt věřil, všechno co předváděla. Vypadalo to, jako by tu dobu zažila a věděla přesně, jaký to bylo.

Nejzajímavější na celym představení byla ale scéna. Té dominoval Trabant a ne ledajakej! Měl přidělaný ještě nějaký malý kolečka vespodu, takže s nim bylo po scéně možný jezdit a v jeden moment doslova tančit. Byl taky vysoce multifunkční. Sloužil jako automobil, obývací pokoj, dětský pokoj, strážní budka na hranicích a určitě ještě spousta dalších věcí. S trochou představivosti, kterou musel divák zapojit, z něj dokázali udělat téměř cokoli. Zkrátka a dobře ho využili na maximum a vystačili si vlastně jen s ním a několika dalšíma rekvizitama.

I když jsem tomu úplně nerozuměl, dokonale jsem porozuměl všemu, co chtěli sdělit. A to je pro mě důležitý.

hodnocení: 9/10