Až z daleké Prahy přijel do Brna Jakub Folvarčný se svou hrou Karlova a Jaromírova pohádka. A protože předchozí setkání s Jakubem mě nezklamaly, tak jsem se na něj vypravil i tentokrát, ovšem s pocitem, že už konečně musí nějaké to zklamání přijít, protože ten člověk přece nemůže pořád vymejšlet tak dobrý věci.
Tentokrát si po svém upravil pohádku Jabloňová panna od K. J. Erbena. Byla plná pohádkových klišé, symbolů i symbololů. Stejně jako v předchozích představeních si vystačil s minimem rekvizit, tentokrát mu postačil kufřík s gramofonem, několika deskami, tři jablka, korálky a kousek drátku a zahrál s tím úplně všechno, možná ještě víc. Měl to zkrátka prachytře vymyšlené a bylo to převelekrásné. Zdálo se mi, že se v téhle hře stylem a hlavně mluveným projevem (spousta slovních hříček a srandiček) trochu přibližoval Jiřímu Jelínkovi, což mi ovšem vůbec nevadilo, naopak mě to o to víc bavilo.
Ke konci představení si přece jen nevystačil sám a potřeboval k sobě ještě jednoho herce. Volba padla na mě, a tak jsem si zahrál hlavní vedlejší roli. Teda vlastně dvojroli!
Závěrem musím říct, že ani tentokrát se žádné zklamání nekonalo, právě naopak. Poznal jsem ho v úplně novém světle. Takže příště na něj jdu zase.
hodnocení: 9/10
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat